Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože pojednává o strašné chorobě, padoucnici neboli epilepsii, která může zničit celý život jako červ rozhlodá červené jablko. Udělat z něj peklo na Zemi. Není to veselé téma, moc se nezasmějete, nekupujte to. Vždyť za těžce vydělané prachy se dnes chceme jenom bavit, chceme utrácet za pozitivní věci. A nikoliv sledovat záchvaty uslintaného, desetiletého kluka.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože autoři ve snaze zlehčit hrozný příběh sáhli k zobrazení války, nejlevnějšího prostředku, jak představit násilí formou umění. Vylitá střeva, krví naplněné zákopy, masakry, lejna vystřikující z knih, lidská chamtivost. To přece nemá nic společného se sladkou Francií 70. let, je to jen prostředek dobře splňující levný účel čtenářské podbízivosti stejně jako lízátko lákající malé děti.
. Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože se tu v chaotické spleti mísí autobiografický popis autorova dětství, v němž hlavní roli hraje bratrova nemoc, vzpomínky jeho příbuzných na války (obě světové a válku v Alžírsku) a nadčasové úvahy na pozadí historických událostí. Je to hra na „lepší“, filozofický komiks, který je sice přístupný všem, ale jelikož se dá chápat pod mnoha úhly, je ve své podstatě nepochopitelný. Nečitelný jako Braillovo písmo prosté veřejnosti.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože když už děj za moc nestojí, tak alespoň kresba by mohla být pěkná. Bohužel – není. Je tmavá, černá, depresivní – valí se na Vás jako mastné saze z hnědouhelné elektrárny. Není složitá, právě naopak, a zvláštní efekt je dosažen pocitovostí a náladovostí. Jednotlivé postavy jsou navzájem rozeznatelné jednoduchými znaky, občas je přísně realistická, jako skákací panák na asfaltu, občas naopak zcela nepravděpodobná, podobná jako Picassova holubice míru míru. Jak se autorovi hodí. To se nesmí.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože je vytištěn na hrubém, až zažloutlém papíře, z něhož se line zápach tiskařské černi připomínající hnilobný čmuch márnice. Tuhá obálka (stejná jako v originále) je se záložkami, černou a bílou tu doplňuje žlutá. Neláká. Nepřitahuje.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože prostě o něm chci napsat špatnou recenzi a nechci abyste ho kupovali. A nechci, aby vydavatelství Mot rostl zisk a jeho majitelé bohatli a koupali se v bazénech plných zlata. A také mám starost o Vás, komiksové fanoušky a nedopustím, abyste si ničili váš komiksový vkus. Jsem totiž, na to nezapomeňte, superhvězda a všechno znám a všechno vím. Tak mne poslouchejte!
Kykas
pozn. vydavatele
I když nesu zodpovědnost za jednotlivé zveřejněné příspěvky, v tomto případě se jí zcela zříkám. Je sice pravda, že recenzent se snažil o co nejobjektivnější a nezávislý pohled na věc, ovšem ve skutečnosti se příliš nechal unést svojí láskou a vlivem příběhů Mickey Mouse a jeho barevné party a svojí nenávistí vůči frankofonnímu komiksu.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože autoři ve snaze zlehčit hrozný příběh sáhli k zobrazení války, nejlevnějšího prostředku, jak představit násilí formou umění. Vylitá střeva, krví naplněné zákopy, masakry, lejna vystřikující z knih, lidská chamtivost. To přece nemá nic společného se sladkou Francií 70. let, je to jen prostředek dobře splňující levný účel čtenářské podbízivosti stejně jako lízátko lákající malé děti.
. Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože se tu v chaotické spleti mísí autobiografický popis autorova dětství, v němž hlavní roli hraje bratrova nemoc, vzpomínky jeho příbuzných na války (obě světové a válku v Alžírsku) a nadčasové úvahy na pozadí historických událostí. Je to hra na „lepší“, filozofický komiks, který je sice přístupný všem, ale jelikož se dá chápat pod mnoha úhly, je ve své podstatě nepochopitelný. Nečitelný jako Braillovo písmo prosté veřejnosti.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože když už děj za moc nestojí, tak alespoň kresba by mohla být pěkná. Bohužel – není. Je tmavá, černá, depresivní – valí se na Vás jako mastné saze z hnědouhelné elektrárny. Není složitá, právě naopak, a zvláštní efekt je dosažen pocitovostí a náladovostí. Jednotlivé postavy jsou navzájem rozeznatelné jednoduchými znaky, občas je přísně realistická, jako skákací panák na asfaltu, občas naopak zcela nepravděpodobná, podobná jako Picassova holubice míru míru. Jak se autorovi hodí. To se nesmí.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože je vytištěn na hrubém, až zažloutlém papíře, z něhož se line zápach tiskařské černi připomínající hnilobný čmuch márnice. Tuhá obálka (stejná jako v originále) je se záložkami, černou a bílou tu doplňuje žlutá. Neláká. Nepřitahuje.
Nečtěte to. Je to špatný komiks, protože prostě o něm chci napsat špatnou recenzi a nechci abyste ho kupovali. A nechci, aby vydavatelství Mot rostl zisk a jeho majitelé bohatli a koupali se v bazénech plných zlata. A také mám starost o Vás, komiksové fanoušky a nedopustím, abyste si ničili váš komiksový vkus. Jsem totiž, na to nezapomeňte, superhvězda a všechno znám a všechno vím. Tak mne poslouchejte!
Kykas
pozn. vydavatele
I když nesu zodpovědnost za jednotlivé zveřejněné příspěvky, v tomto případě se jí zcela zříkám. Je sice pravda, že recenzent se snažil o co nejobjektivnější a nezávislý pohled na věc, ovšem ve skutečnosti se příliš nechal unést svojí láskou a vlivem příběhů Mickey Mouse a jeho barevné party a svojí nenávistí vůči frankofonnímu komiksu.
