Kde vlastně leží Syldavie, země, ve které se odehrává valná část nejnovějšího tintinovského příběhu? Hergé nám na straně 7 pouze prozrazuje, že je to jeden ze států balkánského poloostrova. Zapálený geograf si však neváhá dát dvě a dvě dohromady a začne si prohlížet mapu Rumunska. V roce 1938 bylo Rumunsko královstvím a kromě Valašska a Bukoviny zahrnovalo také Transylvánii a Moldávii. Stačí tedy vzít jednu slabiku z Transylvánie a polovinu Moldávie a již tu máme Syldavii!
Záhadná syldavština
. V Syldavii se pochopitelně mluví syldavsky. Tento podivuhodný jazyk byl předmětem studia několika zaníceným tintinologů, kteří přišli na to, že ji vytvořil Hergé obratným promíšením holandštiny a bruselštiny, kteréžto jazyky obohatil pikantními přísadami z němčiny a francouzštiny. Například v syldavském rukopisu ze 14. století, jehož reprodukci vidíme na straně 21, začíná druhý sloupec slovy: „Ksommetz pakkeh“. V textu vlevo od této reprodukce se dočteme, že král Ottokar IV. řekl baronu Staszvičovi: „Pojď si ho vzít!“ Skutečně: slovo „ksommetz“ je odvozeno od německého „kommen“ a „pakkeh“ od bruselského výrazu „pakken“, tj. „vzít“.
Tintin – zachránce království
. Příběh začíná celkem poklidně: Tintin jde vrátit aktovku roztržitému profesorovi Halamovi, význačnému znalci v oboru pečetí, který se právě chystá na studijní cestu do Syldavie. Náš hrdina přichází na kloub spiknutí, které agresivní Bordurie chystá proti mírumilovné Syldavii, stane se asistentem profesora Halamy a spolu s ním odlétá do této malé balkánské země. Zde se již rytmus událostí poněkud zrychluje. Zemi v současné době vládne mladý král Muskar XII., jemuž spiklenci ukradnou vzácné žezlo, symbol jeho moci. Poslední třetina alba se odehrává ve svižném tempu; je věnována pátrání a honbě za žezlem, které se kromě Tintina účastní i smolařští detektivové Kadlec a Tkadlec. Po napínavé honičce se Tintinovi (společně s psíkem Filutou) podaří žezlo zachránit a odhalit rozsáhlou spikleneckou síť.
Král Tintina po zásluze odmění a jmenuje ho Rytířem Zlatého Pelikána. Je to poprvé a naposled, kdy Tintin dostává za své zásluhy státní vyznamenání. Záběr slavnostní ceremonie zachytil Hergé na proslulém půlstránkovém obrázku na straně 59. Mezi přítomnými odhalíme mimo jiné i podobu Hergého asistenta Jacobse (je to ten hrdě stojící šlechtic po levé straně). Pro zajímavost dodáváme, že na tomtéž obrázku spatříme i samotného autora: Hergého podobu má nejvyšší světlovlasý šlechtic po pravé straně. Hergé ostatně statuje (v zelené uniformě po levé straně) i na posledním obrázku na straně 38.
.
Tintin – otloukánek
Ve svém vyprávění ovšem Hergé svého hrdinu nijak nešetří. Na straně 14 Tintin havaruje na motorce, na straně 23 je vyhozen z letadla, na straně 32 padá střemhlav z prudkého svahu, na straně 40 jej srazí (naštěstí královské) auto, na straně 45 je omráčen, na straně 48 znovu dostane palicí do hlavy a konečně na straně 56 je jeho letadlo sestřeleno syldavskou protivzdušnou obranou. Při všech těchto nehodách však Tintinovi pomáhá náhoda a neuvěřitelné štěstí.
Slova, slova, slova…
. Oproti jiným tintinovským albům se Žezlo krále Otokara vyznačuje nebývalým množstvím textu. Je zde například reprodukován celý turistický prospekt syldavského království. Také úvahy o možných pachatelích, které následují po krádeži vzácného žezla, často zabírají více než 50 % plochy příslušných obrázků. Na straně 53 si spolu s Tintinem můžeme přečíst dva pokyny zrádce Müsstlera svým úderným oddílům; jsou uvedeny ve dvou po sobě jdoucích rámcích a nahrazují standardní komiksové obrázky. A také obvyklé závěrečné slovní objasňování všech sporných bodů (na stranách 60 a 61) zabírá hodně místa.
Tato přemíra textů je skvěle přetlumočena Kateřinou Vinšovou. Nemilá věc se však přihodila letrážistovi na straně 35. Na druhém obrázku třetího stripu zapsal majordomovu otázku „Koho mám ohlásit?“ do Tintinovy bubliny. Tintin jako host pochopitelně nikoho v královském zámku ohlašovat nemůže. Do ztracena se vytratilo rovněž královské heslo ze syldavského znaku na straně 62.
Místo závěru
V redakčním úvodu se dočteme, že barevná verze Žezla krále Otokara pochází z roku 1947. Skutečností je, že na jejím vzniku měl lví podíl Hergého tehdejší asistent a pozdější samostatný komiksový tvůrce, již zmiňovaný E. P. Jacobs.
Obálka alba může pozorného čtenáře poněkud zmást. V celém albu má Tintin na sobě světle modrou košili a tmavě modrou kravatu. Na obálce však vidíme, že má pod modrým tričkem oblečenou bílou košili!
Záhadná syldavština
. V Syldavii se pochopitelně mluví syldavsky. Tento podivuhodný jazyk byl předmětem studia několika zaníceným tintinologů, kteří přišli na to, že ji vytvořil Hergé obratným promíšením holandštiny a bruselštiny, kteréžto jazyky obohatil pikantními přísadami z němčiny a francouzštiny. Například v syldavském rukopisu ze 14. století, jehož reprodukci vidíme na straně 21, začíná druhý sloupec slovy: „Ksommetz pakkeh“. V textu vlevo od této reprodukce se dočteme, že král Ottokar IV. řekl baronu Staszvičovi: „Pojď si ho vzít!“ Skutečně: slovo „ksommetz“ je odvozeno od německého „kommen“ a „pakkeh“ od bruselského výrazu „pakken“, tj. „vzít“.
Tintin – zachránce království
. Příběh začíná celkem poklidně: Tintin jde vrátit aktovku roztržitému profesorovi Halamovi, význačnému znalci v oboru pečetí, který se právě chystá na studijní cestu do Syldavie. Náš hrdina přichází na kloub spiknutí, které agresivní Bordurie chystá proti mírumilovné Syldavii, stane se asistentem profesora Halamy a spolu s ním odlétá do této malé balkánské země. Zde se již rytmus událostí poněkud zrychluje. Zemi v současné době vládne mladý král Muskar XII., jemuž spiklenci ukradnou vzácné žezlo, symbol jeho moci. Poslední třetina alba se odehrává ve svižném tempu; je věnována pátrání a honbě za žezlem, které se kromě Tintina účastní i smolařští detektivové Kadlec a Tkadlec. Po napínavé honičce se Tintinovi (společně s psíkem Filutou) podaří žezlo zachránit a odhalit rozsáhlou spikleneckou síť.
Král Tintina po zásluze odmění a jmenuje ho Rytířem Zlatého Pelikána. Je to poprvé a naposled, kdy Tintin dostává za své zásluhy státní vyznamenání. Záběr slavnostní ceremonie zachytil Hergé na proslulém půlstránkovém obrázku na straně 59. Mezi přítomnými odhalíme mimo jiné i podobu Hergého asistenta Jacobse (je to ten hrdě stojící šlechtic po levé straně). Pro zajímavost dodáváme, že na tomtéž obrázku spatříme i samotného autora: Hergého podobu má nejvyšší světlovlasý šlechtic po pravé straně. Hergé ostatně statuje (v zelené uniformě po levé straně) i na posledním obrázku na straně 38.
.
Tintin – otloukánek
Ve svém vyprávění ovšem Hergé svého hrdinu nijak nešetří. Na straně 14 Tintin havaruje na motorce, na straně 23 je vyhozen z letadla, na straně 32 padá střemhlav z prudkého svahu, na straně 40 jej srazí (naštěstí královské) auto, na straně 45 je omráčen, na straně 48 znovu dostane palicí do hlavy a konečně na straně 56 je jeho letadlo sestřeleno syldavskou protivzdušnou obranou. Při všech těchto nehodách však Tintinovi pomáhá náhoda a neuvěřitelné štěstí.
Slova, slova, slova…
. Oproti jiným tintinovským albům se Žezlo krále Otokara vyznačuje nebývalým množstvím textu. Je zde například reprodukován celý turistický prospekt syldavského království. Také úvahy o možných pachatelích, které následují po krádeži vzácného žezla, často zabírají více než 50 % plochy příslušných obrázků. Na straně 53 si spolu s Tintinem můžeme přečíst dva pokyny zrádce Müsstlera svým úderným oddílům; jsou uvedeny ve dvou po sobě jdoucích rámcích a nahrazují standardní komiksové obrázky. A také obvyklé závěrečné slovní objasňování všech sporných bodů (na stranách 60 a 61) zabírá hodně místa.
Tato přemíra textů je skvěle přetlumočena Kateřinou Vinšovou. Nemilá věc se však přihodila letrážistovi na straně 35. Na druhém obrázku třetího stripu zapsal majordomovu otázku „Koho mám ohlásit?“ do Tintinovy bubliny. Tintin jako host pochopitelně nikoho v královském zámku ohlašovat nemůže. Do ztracena se vytratilo rovněž královské heslo ze syldavského znaku na straně 62.
Místo závěru
V redakčním úvodu se dočteme, že barevná verze Žezla krále Otokara pochází z roku 1947. Skutečností je, že na jejím vzniku měl lví podíl Hergého tehdejší asistent a pozdější samostatný komiksový tvůrce, již zmiňovaný E. P. Jacobs.
Obálka alba může pozorného čtenáře poněkud zmást. V celém albu má Tintin na sobě světle modrou košili a tmavě modrou kravatu. Na obálce však vidíme, že má pod modrým tričkem oblečenou bílou košili!
