Píše se rok 1970 a Jean-Christophem kromě záchvatů epilepsie cloumají pubertální bouře, v jejichž emocionálním vypětí si bolestněji uvědomuje svou prokletou výjimečnost – „Proč zrovna já?!“ Jeho rodiče neztrácejí sílu ve svém neúnavném hledačství, a tak s nimi děti musejí absolvovat další pouť podivnými labyrinty nejrůznějších kulturních a esoterických spolků. Nově nalezený Mistr však jejich nemocnému synovi pomoci neumí – musí tedy hledat dál… Pierre-Françoise zatím pokračuje v budování svého fantazijního světa, temného lesa, ve kterém stále nachází spolehlivé útočiště před zmatky života. To hledá jeho sestřička Florence pro změnu v poezii. Cesty malých sourozenců se rozcházejí, každý z rodiny bojuje s životními peripetiemi po svém…Zdá se, že nejvíce tápe matka. Setkává se s Raymondem Abelliem (jeho životní cesta se před námi rozvíjí na dvou stránkách v působivé zkratce), který jí sice nepomůže, ale odkáže ji na spiritismus. Ten se stává hlavním duchovním proudem této etapy rodinného života, a tedy i tohoto dílu. Matčinu stavu nepřispívá ani to, že Jean-Christophe musí kvůli zhoršující se epilepsii opustit lyceum, kde dosud studoval. Po marných pokusech o jiné řešení musí být umístěn do ústavu – „Maminka je zničená, v jednom roce ztratila otce i syna. … Nemoc ho dostihla. Stal se z něj postižený, který se ze světa postižených už nikdy nevymaní.“ Stín záludné nemoci však z rodiny v žádném případě nemizí.Navíc je tu také stále se vracející stín zesnulého dědečka, matčina otce (viz Padoucnice 2 http://www.komiks.cz/clanek.php?id=104). Pierre-Françoise ho učiní společníkem na toulkách po svém světě, ale matka se s ním vyrovnává ještě obtížněji. Spásu hledá u jasnovidky, která jí sice odhalí minulé životy její i všech členů rodiny, ale konkrétní pomoci schopna není. Předchozí životy udělají všem v těch současných ještě větší zmatek…Novou záchranou má být pro matku i celou rodinu pastor, vyznavač Swedenborgova učení (jež je nám také stručně představeno), doporučený Abelliem. Jeho žena „cosi“ udělá a matce se uleví. Zato malá Florence nese svůj kříž stále obtížněji a pokouší se o sebevraždu. Ani spiritismus tedy nepřináší, co se od něj očekává, a tak rodiče přestávají s hovory s mrtvými. Jsou však ztraceni stejně jako dřív, ačkoli stín svého otce již matka pochovala… „Florence neustále děsí a mučí přízraky, které se mně podařilo zkrotit. Bratr je daleko. V nic už nevěřím. Uzavírám se stále těsněji do svého brnění,“ shrnuje situaci svou a sourozenců vypravěč v závěru.
Z výše uvedeného je snad dostatečně patrné, že celé vyprávění nemá klasickou lineární dějovou linku, nepřináší ucelenou propracovanou výpověď. Je spíše sledem epizod, tak jak autorovi uvízly v paměti či je rekonstruoval z vyprávění příbuzných. Jakožto vzpomínky na dětství jsou samozřejmě okořeněny patřičnou dávkou fantazie, která dítěti většinou pomáhá přijmout nepochopitelnou realitu, nějakým způsobem ji adekvátně ozřejmit.Dále by mělo být jasné, že Padoucnice zpracovává téma, které se s komiksem většinou nespojuje. Příběh rodiny, která není tak úplně normální, ale „poznamenaná“ (stejně jako Spiegelmanovi z knihy Maus, ač vlastní důvod je jiný). Její historii, ale i cosi jako mytologii na pozadí událostí a myšlenkových proudů dvacátého století. Je také třeba říct, že nejde o žádnou sentimentální ságu – autor si nebere servítky a v jeho vyprávění není nouze o syrovou ironii, kterou častuje vše, co se ho nějakým způsobem dotklo.Je velmi ošidné vyprávět pouze slovy, „o čem“ je komiks (minimálně stejně jako v případě filmu – ani jedno se takto vyprávět vlastně nedá) – a nemělo by se to. Přesto jsem se toho dopustil, aby bylo jasné, na jakém dějovém a myšlenkovém základě staví druhá rovina tohoto díla, která k němu patří přinejmenším stejně jako orel k panně či rub k líci, a sice kresebná stránka. Navíc v tomto případě si to tak trochu mohu dovolit, neboť z hlediska příběhu má text skutečně navrch. Kresby mají (pro komiks) méně obvyklou funkci – vlastně slouží pouze jako ilustrační doprovod textu, pro vyprávění samotné příliš podstatné nejsou. Lépe řečeno nebyly by, kdyby nebyly právě takové, jaké jsou. A jaké tedy jsou? Magické až mystické, plné symboliky. Relativizují či podtrhávají textovou výpověď, vystihují plně autorův postoj k ní, ironizují ji. Tvoří také fantazijní protiklad k textu, který je ve své podstatě realistický, totiž psaný samotným životem, respektive pamětí. Slovo a obraz, realita a fantazie, černá a bílá – několikanásobná jednota protikladů. Žádná šedá, žádná šrafura či stínování – jen ostře černá a neméně ostře bílá. Ano, říká se, že dětský svět je černobílý. Ale kontrastní střídání tmavých a světlých ploch má ještě další funkci – dává kresbě zvláštní dynamiku.Sama svébytná kresba působí na první pohled naivně dětsky a plně tak odpovídá syžetu vyprávění, na pohled druhý však překvapí svou ostrostí a promyšlenou rafinovaností. V kompozici, jež je pohledem dětských očí dána samozřejmě jen zdánlivě, má vše své místo, svůj smysl, význam. Velmi důmyslná je také rozvinutá konkretizace a personifikace, ve které autor vlastně glosuje a hodnotí vyprávěné skutečnosti. Z epilepsie se stává hrozivý ještěr, který bratra provází na každém kroku a v příhodných situacích útočí (velmi působivé je políčko, v němž Jean-Christophe strká tohoto draka do skříně v ústavu a které je nadepsané: „Ukážou mu ložnici, kam si má poskládat svoje věci.“ /str. 29/). Každá myšlenka dostává svou vizuální podobu, každý „démon“ se stává hmatatelně přítomným. Prakticky každé slovo komentáře má svůj specifický výtvarný výraz. Výsledkem je vizuální metaforika, která originálním způsobem pracuje i se symbolikou ustálenou (kostlivec jako smrt).Souhra všech těchto prvků, všechny ty kontrasty, které jsou jaksi podivně skloubeny tak, že vlastně vůbec nejdou proti sobě, vytvářejí působivou atmosféru, která po chvíli čtení dokáže zcela uhranout. Životní osudy rodiny Beauchardových jsou jistě zajímavé, ale jejich zpracování je přímo fenomenální. A to má Pierre-Françoise teprve dvanáct let a slíbil nám (již jako David B.), že Padoucnice budeme mít šest dílů, z nichž pět už prý dokončil. Můžeme se tedy těšit na další porci této komiksové delikatesy…
