Na začátek tohoto článku bych chtěl podotknout, že nejsem překladatel. Přesto si myslím, že i tak lze k tomuto problému odpovědně přistoupit – jádro pudla totiž nespočívá v umění překladatelském, ale spíše ve znalosti pozadí comicsu a jeho zákonitostí a logiky. Vyjděme z těchto podkladů:
1) Značná část zavedených hrdinů, na něž už dnes přinejmenším nehledíme jako na četbu určenou dětem, ale minimálně teenagerům a ostatním „dospělákům“, pochází z dob, kdy byla skutečně pro děti. Proto i jejich názvy, když se poohlédneme po doslovném překladu, jsou poněkud směšné – co byste taky řekli někomu, kdo se nazývá Netopýřím mužem, Pavoučím mužem, Ropušákem apod. Vesměs jde o starší hrdiny vzniklé od 40. do 60. let a nové hrdiny navazující na tyto již zavedené archetypy.
2) I když existují výjimky – například v Brazílii překládají i Supermana – v našich zemích je alespoň v posledních letech mezi comicsovými fanoušky považováno za zažitý způsob tato vlastní jména hrdinů nepřekládat. Výjimku tvoří nová generace postav povětšinou z 90. let jejichž jména už jsou natolik „slušná“, že v češtině znějí stejně dobře jako v originálu – např. Sandmanovi sourozenci: Touha, Zoufalství apod. Připomeňme si též, že se bavíme takřka bez výjimky o angloamerickém comicsu.
A nyní už k těm vnitřnostem onoho nebohého psa. Proč se jednou považuje za vhodné překládat a jindy ne? V čem je onen rozdíl? Řečeno jednoduše: jde o vkus, cit a rovnováhu.
Jak už jsme si řekli, „vzdej se Pavoučí muži,“ zní přinejmenším směšně. Tyto názvy jsou pozůstatky doby, kdy byli ještě dětskými hrdiny a těmto nárokům tato jména taky odpovídají. Ostatně dodnes jde o velmi silný a zavedený úzus dávat US superhrdinům takováto jména.
Důvod pro nepřekládání těchto jmen je tak vcelku zjevný: jde o zesměšnění a degradaci významů a asociací, které tato jména mají pro své domácí publikum; k čemuž automaticky dojde při převodu do češtiny. Mám za to, že z tohoto ranku pochází i diskutovaný Bažináč. Pro Američany je termín Swamp Thing názvem pro hrdou a váženou postavu novodobého comicsu, když se ale v češtině stane Bažináčem, asociace, které tento nový název vyvolá, už rozhodně neodpovídají asociacím, které má pro amerického čtenáře. V češtině je Bažináč maximálně něco směšného, úsměvného, dětského…
Na konec ještě jednu poznámku. V této souvislosti neobstojí ani námitka, že přeci Američané také čtou Pavoučí muž, když jejich mateřským jazykem je angličtina. Ovšemže. Problémem ale je, že tato superhrdinská jména jsou už pro ně jen značkou, zvukem, jehož obsah už dávno nevnímají – jde jen o obchodní značku označující některou konkrétní osobu (tedy např. toho mladíka s vystřelovači pavučin). My ostatně také v běžném společenském styku nevnímáme skutečný doslovný význam třeba jména Jedlička. Pan Jedlička jednoduše už není ten zelený strom, ale určitý konkrétní pán (byť bez vystřelovačů pavučin, že). A pokud jde o nečitelnost originálních anglických názvů pro ty, kdož tímto jazykem nevládnou – překlad pod čarou při prvním výskytu jména v textu hladce překlene i tento problém.
Závěrem si tedy řekněme, že u problému překládat/nepřekládat možná nelze najít nějaké konkrétní závazné všeobecné pravidlo (např. nikdy nepřekládat je také blbost), ale spíše jde o věc citu pro to, zda český překlad bude schopen alespoň v hrubých obrysech asociovat Čechovi to samé, co Američanovi.
PS: Pokud máte chuť o tomto problému diskutovat ať už obecně či konkrétně (např. právě o Bažináči) a přidat k němu svůj vlastní názor, jste srdečně vítáni. Naše auditorium přímo pod tímto článkem je tu pro vás.
1) Značná část zavedených hrdinů, na něž už dnes přinejmenším nehledíme jako na četbu určenou dětem, ale minimálně teenagerům a ostatním „dospělákům“, pochází z dob, kdy byla skutečně pro děti. Proto i jejich názvy, když se poohlédneme po doslovném překladu, jsou poněkud směšné – co byste taky řekli někomu, kdo se nazývá Netopýřím mužem, Pavoučím mužem, Ropušákem apod. Vesměs jde o starší hrdiny vzniklé od 40. do 60. let a nové hrdiny navazující na tyto již zavedené archetypy.
2) I když existují výjimky – například v Brazílii překládají i Supermana – v našich zemích je alespoň v posledních letech mezi comicsovými fanoušky považováno za zažitý způsob tato vlastní jména hrdinů nepřekládat. Výjimku tvoří nová generace postav povětšinou z 90. let jejichž jména už jsou natolik „slušná“, že v češtině znějí stejně dobře jako v originálu – např. Sandmanovi sourozenci: Touha, Zoufalství apod. Připomeňme si též, že se bavíme takřka bez výjimky o angloamerickém comicsu.
A nyní už k těm vnitřnostem onoho nebohého psa. Proč se jednou považuje za vhodné překládat a jindy ne? V čem je onen rozdíl? Řečeno jednoduše: jde o vkus, cit a rovnováhu.
Jak už jsme si řekli, „vzdej se Pavoučí muži,“ zní přinejmenším směšně. Tyto názvy jsou pozůstatky doby, kdy byli ještě dětskými hrdiny a těmto nárokům tato jména taky odpovídají. Ostatně dodnes jde o velmi silný a zavedený úzus dávat US superhrdinům takováto jména.
Důvod pro nepřekládání těchto jmen je tak vcelku zjevný: jde o zesměšnění a degradaci významů a asociací, které tato jména mají pro své domácí publikum; k čemuž automaticky dojde při převodu do češtiny. Mám za to, že z tohoto ranku pochází i diskutovaný Bažináč. Pro Američany je termín Swamp Thing názvem pro hrdou a váženou postavu novodobého comicsu, když se ale v češtině stane Bažináčem, asociace, které tento nový název vyvolá, už rozhodně neodpovídají asociacím, které má pro amerického čtenáře. V češtině je Bažináč maximálně něco směšného, úsměvného, dětského…
Na konec ještě jednu poznámku. V této souvislosti neobstojí ani námitka, že přeci Američané také čtou Pavoučí muž, když jejich mateřským jazykem je angličtina. Ovšemže. Problémem ale je, že tato superhrdinská jména jsou už pro ně jen značkou, zvukem, jehož obsah už dávno nevnímají – jde jen o obchodní značku označující některou konkrétní osobu (tedy např. toho mladíka s vystřelovači pavučin). My ostatně také v běžném společenském styku nevnímáme skutečný doslovný význam třeba jména Jedlička. Pan Jedlička jednoduše už není ten zelený strom, ale určitý konkrétní pán (byť bez vystřelovačů pavučin, že). A pokud jde o nečitelnost originálních anglických názvů pro ty, kdož tímto jazykem nevládnou – překlad pod čarou při prvním výskytu jména v textu hladce překlene i tento problém.
Závěrem si tedy řekněme, že u problému překládat/nepřekládat možná nelze najít nějaké konkrétní závazné všeobecné pravidlo (např. nikdy nepřekládat je také blbost), ale spíše jde o věc citu pro to, zda český překlad bude schopen alespoň v hrubých obrysech asociovat Čechovi to samé, co Američanovi.
PS: Pokud máte chuť o tomto problému diskutovat ať už obecně či konkrétně (např. právě o Bažináči) a přidat k němu svůj vlastní názor, jste srdečně vítáni. Naše auditorium přímo pod tímto článkem je tu pro vás.
