. O Padoucnici obecně a o tom, v čem je tolik výjimečná (především mám na mysli specifika její kompozice a výtvarné složky), jsem se řádně rozepsal již v recenzi třetího dílu. V těchto aspektech se cyklus v zásadě nemění. Bylo by nepoctivé a zbytečné se opakovat, raději tedy na tomto místě na uvedenou recenzi odkazuji - ostatně osvěžení předchozího děje může pochopení toho současného výrazně napomoci.
Již první pohled na nové album mnohé napoví: černé barvy na obálce opět přibylo, dokonce natolik, že temnota za zády obou bratrů, Pierra-Françoise a Jeana-Christopha, zcela ovládla prostor (o zadní straně obálky ani nemluvě). Podobně je tomu i v celém albu - i v tomto období života rodiny Beauchardových mají temné stíny navrch…
Pierre-Françoise se ještě více uzavírá do sebe, jeho brnění se stává od něj neoddělitelným, svůj boj zcela zvnitřňuje, přestává o něm mluvit. Nasazuje si masku, která je natolik přesvědčivá, že rodiče až po vydání třetího dílu cyklu poznávají, jaká byla vlastně pravda…
. V jedenácti letech si také mění jméno. (Zde tak přichází odpověď pro všechny, kterým stále "neštymovalo", že autor autobiografického díla se jmenuje jinak než jeho hlavní hrdina.) "Utvářím sám sebe. Zatím jsem k sobě přiložil jen první dvě cihly, ale už nejsem dítě," říká novopečený David na straně 10 a směrem k ještěrovi-chorobě dodává: "Se mnou jsi to projela!"
Svou již tak rozbujelou fantazii David rozvíjí četbou všemožné fantastické literatury - počínaje Meyrinkovým pražským Golemem a konče Zemí snivců Alfreda Kubina. Většinou jde o knihy, od nichž je následný přechod k těm "čistě esoterickým" (například i u nás svého času populárnímu Jitru kouzelníků Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera) jen drobným krůčkem. Ostatně: "Esoterika, to je jako fantastika, jen s tím rozdílem, že všechno, o čem se v těchto knihách píše, je pravda," píše David, který všechny podněty mocně nasává a vbudovává do svého světa. Ten se však přesto nijak zásadně nemění, zachovává si svou osobitost, jako kdyby vše již předjímal, a přijímání nových prvků (navzdory jejich původu u skutečných Mistrů) bylo jen kosmetickou úpravou.
Jean-Christophe se na prázdniny vrací z ústavu domů, záchvaty ho však zdolávají s neutuchající silou. Neutichá ani jeho okouzlení diktátory, především Hitlerem a nacismem. Jeho snaha o nakreslení svastiky je děsivá dvojnásob - jednak záměrem, jednak neschopností ho naplnit. Stejně jako se zvnitřňuje Davidův boj, mění se i jeho vnímání bratrovy nemoci - už ji nevidí jako něco vnějšího, ještěr se do jeho bratra zcela vtělil.
Celá rodina tak ve snaze o záchranu staršího syna zažívá další okultní kotrmelce. Dalšími stanicemi na cestě bez cíle i návratu jsou magnetizér, který rodině naordinuje speciální katalyzátory proti škodlivým vlnám, homeopat a psychiatr aplikující bílá zrníčka v kombinaci s analytickými rozhovory, hasič užívaný duchem zemřelého lékaře coby médium či podobná "kombinace" klempíře a tibetského lámy. Nakonec rodina koketuje s rosenkruciánským řádem, leč ani tentokrát odpovědi nenalézají. Po vší esoterice přichází desiluse…
To vše samozřejmě opět ztvárněno zcela osobitým stylem, jehož originálními symboly protkaná (a s tradičními symboly si pohrávající), fenomenálně budovaná výtvarná stránka je výsledkem dvojího přetavení. Látka psaná "životem samým" prochází taveništěm fantazie - nejprve té dětské a později autorské, fantazie poučeného umělce. Komiksová lahůdka, již nelze nedoporučit!
