Obraz druhý – ropucha na leknínu
Po otevření si nejprve přečteme pár slov o autorské dvojici Trondheim & Menu – vždy potěší, pokud se dozvíme alespoň něco o někom pro nás do té chvíle absolutně neznámém, o někom, kdo stvořil podobně extravagantní dílo. Na protější stránce následuje návod k použití – spíše obeznámení historické souvislosti vzniku díla. A pak se již dostáváme k prvnímu stripu.
Obraz třetí – pod Měsícem
. Těch stripů je rovná stovka – a k dosažení tohoto množství stačilo Trondheimovi, scénáristovi, pouhopouhých 8 obrázků. Ne, obrázky nekombinuje navzájem mezi sebou – v každém čtyřobrázkovém stripu používá vždy jeden z nich. Tzn. ve výsledku tu máme 23 stripů složených z prvního obrázku, čtyři z druhého atd., cik cak poskládaných za sebe.
Obraz čtvrtý – před chýší
Každý jeden strip dává autorovi prostor pro samostatnou zápletku, minihistorku (často humorně laděnou, jindy zase hořce sarkastickou). Zároveň ale všechny dohromady vytváří zajímavý, netradičně položený příběh.
Obraz pátý – k balvanu čelem
O čem tedy vlastně album je? Je to povídání o hledání vlastního já, o nečekaném vymezování takových pojmů jako život, bůh, láska, vesmír („nazývá–li se vnějšek to, co se jeví, co je viditelné v protikladu k tomu, co je skryté, můžu říct, že tyto čtyři zdi určují hranice vesmíru a já sám jsem v samém jeho vnějšku“), štěstí, o lišejnících, o ropuchách a o poušti.
Obraz šestý – k moři zády
. Čtvrt vteřina má své kouzlo. Začítáte se do ní jen pozvolna, ale o to rychleji pádíte očima po řádcích ke konci – to už se vám jednotlivé stripy dávno slily do jednoho uceleného příběhu. Osobně by mě zajímalo, jak konkrétně probíhala spolupráce Trondheim – Menu? Nakreslil Menu obrázky jen tak hala bala? Nebo už měl v mysli určitou linii scénáře, kterou Trondheim naznačil? Domlouvali se? Či to byla famózní, individualistická práce dvou géniů?
Obraz sedmý – detail ropuchy
Stručně řečeno, kniha se povedla. Černobílý tisk provedený na kvalitním křídovém papíře, v kartonových (i když ne tvrdých) deskách, se slušnými poznámkami nakladatele. Cena dvě stovky – inu, to už je česká realita.
Obraz osmý – v díře
Zajímavě se profiluje nakladatelství Mot. A je dobře, že tady je. I když se možná v některých knihkupectvích budou tvářit k podobných počinům, jako Čtvrt vteřiny na život, skepticky, ba odmítavě, nemělo by to být znamením špatné kvality, ale spíše české neznalosti a nepřipravenosti na podobné záležitosti.
Po otevření si nejprve přečteme pár slov o autorské dvojici Trondheim & Menu – vždy potěší, pokud se dozvíme alespoň něco o někom pro nás do té chvíle absolutně neznámém, o někom, kdo stvořil podobně extravagantní dílo. Na protější stránce následuje návod k použití – spíše obeznámení historické souvislosti vzniku díla. A pak se již dostáváme k prvnímu stripu.
Obraz třetí – pod Měsícem
. Těch stripů je rovná stovka – a k dosažení tohoto množství stačilo Trondheimovi, scénáristovi, pouhopouhých 8 obrázků. Ne, obrázky nekombinuje navzájem mezi sebou – v každém čtyřobrázkovém stripu používá vždy jeden z nich. Tzn. ve výsledku tu máme 23 stripů složených z prvního obrázku, čtyři z druhého atd., cik cak poskládaných za sebe.
Obraz čtvrtý – před chýší
Každý jeden strip dává autorovi prostor pro samostatnou zápletku, minihistorku (často humorně laděnou, jindy zase hořce sarkastickou). Zároveň ale všechny dohromady vytváří zajímavý, netradičně položený příběh.
Obraz pátý – k balvanu čelem
O čem tedy vlastně album je? Je to povídání o hledání vlastního já, o nečekaném vymezování takových pojmů jako život, bůh, láska, vesmír („nazývá–li se vnějšek to, co se jeví, co je viditelné v protikladu k tomu, co je skryté, můžu říct, že tyto čtyři zdi určují hranice vesmíru a já sám jsem v samém jeho vnějšku“), štěstí, o lišejnících, o ropuchách a o poušti.
Obraz šestý – k moři zády
. Čtvrt vteřina má své kouzlo. Začítáte se do ní jen pozvolna, ale o to rychleji pádíte očima po řádcích ke konci – to už se vám jednotlivé stripy dávno slily do jednoho uceleného příběhu. Osobně by mě zajímalo, jak konkrétně probíhala spolupráce Trondheim – Menu? Nakreslil Menu obrázky jen tak hala bala? Nebo už měl v mysli určitou linii scénáře, kterou Trondheim naznačil? Domlouvali se? Či to byla famózní, individualistická práce dvou géniů?
Obraz sedmý – detail ropuchy
Stručně řečeno, kniha se povedla. Černobílý tisk provedený na kvalitním křídovém papíře, v kartonových (i když ne tvrdých) deskách, se slušnými poznámkami nakladatele. Cena dvě stovky – inu, to už je česká realita.
Obraz osmý – v díře
Zajímavě se profiluje nakladatelství Mot. A je dobře, že tady je. I když se možná v některých knihkupectvích budou tvářit k podobných počinům, jako Čtvrt vteřiny na život, skepticky, ba odmítavě, nemělo by to být znamením špatné kvality, ale spíše české neznalosti a nepřipravenosti na podobné záležitosti.
