Morris, vlastním jménem Maurice De Bevere, se narodil v belgickém Courtrai dne 1. prosince 1923. Nejprve jej zaujal animovaný film a základy tohoto umění studoval dálkově v kurzu Jeana Image. Ve věku 20 let vstoupil do belgického studia animovaných filmů CBA, ve kterém pracoval jako inker. Po uzavření tohoto studia se připojil k André Franquinovi a Willovi a pracoval s nimi v Jijého ateliéru. Této skupině se brzy začalo říkat Banda čtyř.
První Lucky Luke
Roku 1945 se Morris živil prostřednictvím ilustrací; realizoval velký počet kreseb a obálek časopisu le Moustique (a jeho vlámské varianty Humoradio) a časopisu Het Laatste Nieuws. Avšak již v následujícím roce vytvořil postavu neohroženého a bleskově střílejícího kovboje Lucky Luka. První dobrodružství tohoto slavného hrdiny se jmenovalo Arizona 1880 a vyšlo koncem roku 1946 v l’Almanach Spirou 1947; druhá epizoda, tj. la Mine d’or de Dig Digger, začala vycházet na pokračování v týdeníku Spirou od začátku roku 1947. Morrisova grafika byla zpočátku silně ovlivněna animovaným filmem, ale velmi rychle si kreslíř vytvořil vlastní kresebný styl.
Ve čtyřicátých letech Morris navíc ilustroval romány Paula Berny, které vycházely na pokračování v časopisu Spirou a kreslil obálky pro zamilované romány edice Les bonnes soirées. Postupem času jej však zcela pohltila série Lucky Luke, která se na stránkách týdeníku Spirou objevovala přes dvacet let a od roku 1949 byla vydávána také v albech.
Americká epizoda
Roku 1948 se Morris společně s Jijém a s Franquinem usadil ve Spojených státech (zůstal zde šest let), přitom však i nadále kreslil pro nakladatelství Dargaud další epizody své slavné série. V USA náš kreslíř studoval na autentických místech prostředí Divokého Západu. Seznámil se zde s Jackem Davisem a s Harvey Kurzmanem a roku 1950 se podílel na zrodu časopisu Mad. V Americe se setkal také s René Goscinnym, který se po návratu do Evropy roku 1955 stal scenáristou Lucky Luka.
Spolupráce s Goscinnym
Jejich spolupráce začala v prosinci 1955, kdy na stránkách časopisu Spirou vyšla epizoda Des rails sur la prairie a trvala až do Goscinnyho smrti roku 1977. Jejich poslední společné album nese název Le fil qui chante. Společně tedy vytvořili 38 epizod série Lucky Luke. Současně psal Morris ve spolupráci s Pierrem Vankeerem v letech 1964 až 1967 do zmíněného časopisu články do rubriky Chronique du 9e art (Kronika devátého umění) a přispíval do tohoto časopisu i dalšími kratšími komiksy. Od roku 1968 vycházela série Lucky Luke v časopisu Pilote, později (od března 1974 do února 1975) v krátkodechém měsíčníku Lucky Luke a nakonec i ve velkonákladových denících. Po Goscinnyho smrti spolupracoval Morris s dalšími scénáristy (Vicq, Bob De Groot, Xavier Fauche, Jean Leturgie, Hartog van Banda, Guy Vidal atd.).
Roku 1983 přestal Lucky Luke kouřit a věčnou cigaretu nahradilo stéblo slámy. Za tento dobrý příklad odměnila Morrise Světová zdravotnická organizace dne 7. dubna 1988 v Ženevě u příležitosti Světového dne bez kouření.
Rantanplan
Od roku 1987 kreslil náš neúnavný autor kromě dalších epizod osamělého kovboje také sérii Ran-Tan-Plan, jejímž hlavním hrdinou byl nejhloupější pes ze světa komiksů. Jeho francouzské pojmenování mělo připomínat slavného a odvážného filmového psa Rintintina, jehož je Rantanplan pravým opakem. Tuto sérii kreslil Morris s asistenty, k nimž patřil Michel Janvier, Frédéric Garcia a Vittorio Leonardo. Poslednímu z nich svěřil plně tuto sérii v roce 1993.
Ocenění Morrisova díla
Roku 1972 byla Morrisovi udělena cena Grand Prix Saint-Michel a v roce 1992, u příležitosti 20. Mezinárodního komiksového salonu v Angoulême, obdržel Velkou zvláštní cenu. V lednu roku 1993 mu C.N.B.D.I. a Mezinárodní komiksový salon v Angoulême uspořádali významnou retrospektivní výstavu; při té příležitosti vydalo nakladatelství Lucky Productions „bláznivý“ katalog la Face cachée de Moris (Skrytá Morrisova tvář), který uspořádal Yvan Delporte. Roku 1990 odešel Morris od nakladatelství Dargaud a založil vlastní vydavatelskou společnost nazvanou Lucky Productions (nyní Lucky Comics).
Díky svému jednoduchému, expresivnímu a přitom nesmírně působivému grafickému stylu a také díky scénářům plným humoru, se Morris stal jedním z nejznámějších komiksových autorů nejen v Evropě, ale i v celém světě. Jeho série Lucky Luke se na dlouhou dobu stala nepřehlédnutelným bestsellerem devátého umění. Byla přeložena do 30 jazyků.
Závěr poklidného života
S výjimkou krátkého příběhu (Grabuge à Pancake Valley) Moris své příběhy nikdy nepřepracovával. Je jedním z mála komiksových autorů, jejichž dílo je takřka beze zbytku věnováno jedinému hrdinovi. Žil poklidně v Bruselu po boku své manželky Francine. Nenosil nikdy kravatu, ale vždy si vázal motýlka. Pravidelně produkoval dvě až tři alba ročně. Morris zemřel náhle 16. července 2001.
První Lucky Luke
Roku 1945 se Morris živil prostřednictvím ilustrací; realizoval velký počet kreseb a obálek časopisu le Moustique (a jeho vlámské varianty Humoradio) a časopisu Het Laatste Nieuws. Avšak již v následujícím roce vytvořil postavu neohroženého a bleskově střílejícího kovboje Lucky Luka. První dobrodružství tohoto slavného hrdiny se jmenovalo Arizona 1880 a vyšlo koncem roku 1946 v l’Almanach Spirou 1947; druhá epizoda, tj. la Mine d’or de Dig Digger, začala vycházet na pokračování v týdeníku Spirou od začátku roku 1947. Morrisova grafika byla zpočátku silně ovlivněna animovaným filmem, ale velmi rychle si kreslíř vytvořil vlastní kresebný styl. Ve čtyřicátých letech Morris navíc ilustroval romány Paula Berny, které vycházely na pokračování v časopisu Spirou a kreslil obálky pro zamilované romány edice Les bonnes soirées. Postupem času jej však zcela pohltila série Lucky Luke, která se na stránkách týdeníku Spirou objevovala přes dvacet let a od roku 1949 byla vydávána také v albech.
Americká epizoda
Roku 1948 se Morris společně s Jijém a s Franquinem usadil ve Spojených státech (zůstal zde šest let), přitom však i nadále kreslil pro nakladatelství Dargaud další epizody své slavné série. V USA náš kreslíř studoval na autentických místech prostředí Divokého Západu. Seznámil se zde s Jackem Davisem a s Harvey Kurzmanem a roku 1950 se podílel na zrodu časopisu Mad. V Americe se setkal také s René Goscinnym, který se po návratu do Evropy roku 1955 stal scenáristou Lucky Luka. Spolupráce s Goscinnym
Jejich spolupráce začala v prosinci 1955, kdy na stránkách časopisu Spirou vyšla epizoda Des rails sur la prairie a trvala až do Goscinnyho smrti roku 1977. Jejich poslední společné album nese název Le fil qui chante. Společně tedy vytvořili 38 epizod série Lucky Luke. Současně psal Morris ve spolupráci s Pierrem Vankeerem v letech 1964 až 1967 do zmíněného časopisu články do rubriky Chronique du 9e art (Kronika devátého umění) a přispíval do tohoto časopisu i dalšími kratšími komiksy. Od roku 1968 vycházela série Lucky Luke v časopisu Pilote, později (od března 1974 do února 1975) v krátkodechém měsíčníku Lucky Luke a nakonec i ve velkonákladových denících. Po Goscinnyho smrti spolupracoval Morris s dalšími scénáristy (Vicq, Bob De Groot, Xavier Fauche, Jean Leturgie, Hartog van Banda, Guy Vidal atd.). Roku 1983 přestal Lucky Luke kouřit a věčnou cigaretu nahradilo stéblo slámy. Za tento dobrý příklad odměnila Morrise Světová zdravotnická organizace dne 7. dubna 1988 v Ženevě u příležitosti Světového dne bez kouření.
Rantanplan
Od roku 1987 kreslil náš neúnavný autor kromě dalších epizod osamělého kovboje také sérii Ran-Tan-Plan, jejímž hlavním hrdinou byl nejhloupější pes ze světa komiksů. Jeho francouzské pojmenování mělo připomínat slavného a odvážného filmového psa Rintintina, jehož je Rantanplan pravým opakem. Tuto sérii kreslil Morris s asistenty, k nimž patřil Michel Janvier, Frédéric Garcia a Vittorio Leonardo. Poslednímu z nich svěřil plně tuto sérii v roce 1993. Ocenění Morrisova díla
Roku 1972 byla Morrisovi udělena cena Grand Prix Saint-Michel a v roce 1992, u příležitosti 20. Mezinárodního komiksového salonu v Angoulême, obdržel Velkou zvláštní cenu. V lednu roku 1993 mu C.N.B.D.I. a Mezinárodní komiksový salon v Angoulême uspořádali významnou retrospektivní výstavu; při té příležitosti vydalo nakladatelství Lucky Productions „bláznivý“ katalog la Face cachée de Moris (Skrytá Morrisova tvář), který uspořádal Yvan Delporte. Roku 1990 odešel Morris od nakladatelství Dargaud a založil vlastní vydavatelskou společnost nazvanou Lucky Productions (nyní Lucky Comics). Díky svému jednoduchému, expresivnímu a přitom nesmírně působivému grafickému stylu a také díky scénářům plným humoru, se Morris stal jedním z nejznámějších komiksových autorů nejen v Evropě, ale i v celém světě. Jeho série Lucky Luke se na dlouhou dobu stala nepřehlédnutelným bestsellerem devátého umění. Byla přeložena do 30 jazyků.
Závěr poklidného života
S výjimkou krátkého příběhu (Grabuge à Pancake Valley) Moris své příběhy nikdy nepřepracovával. Je jedním z mála komiksových autorů, jejichž dílo je takřka beze zbytku věnováno jedinému hrdinovi. Žil poklidně v Bruselu po boku své manželky Francine. Nenosil nikdy kravatu, ale vždy si vázal motýlka. Pravidelně produkoval dvě až tři alba ročně. Morris zemřel náhle 16. července 2001.