... a jak sám říká, náleží ke klanu pteroválečníků. Čtyři jeho osmistránkové příhody vyšly roku 1975 v prvních číslech časopisu Métal Hurlant a o rok později v albu, které vydalo nakladatelství Humanoïdes Associés. . Vzhledem k tomu, že od té doby Moebiova sláva neustále vzrůstala, připravilo toto nakladatelství roku 2000 nové vydání slavného opusu, rozšířené o tři další epizody, epilog a o Moebiovu předmluvu.
Ve své filozoficko-psychoanalyticky pojaté předmluvě se autor snaží čtenářům přiblížit hlubinně mentální prameny, z nichž vyprýštily čtyři dnes již klasické Arzachovy příhody. Vážný tón předmluvy však dle mého názoru nešťastně kontrastuje s vlastním obsahem alba. Půvab velké části moebiovské tvorby totiž podle mě spočívá nejen v suverénním zvládnutí grafického pojetí, v překvapivých pointách a ve volném řetězení asociací, ale i v mírně ironickém odstupu od tématu, v záměrném znevažování vlastního příběhu. A s touto ironií, s tímto humorným odstupem se těžce tluče hloubavý rytmus Moebiových úvodních slov.
Předmluva nicméně obsahuje i něco zajímavých informací o „La Déviation“ (Objížďka) sedmistránkovém černobílém příběhu, který poprvé vyšel roku 1973 ve sborníku Pilote Annuel. V příběhu vystupuje skutečná autorova rodina, jejíž členové se nazývají skutečnými jmény; rodina podniká skutečnou prázdninovou cestu na reálně existující ostrov Ré. To, co se jim během cesty přihodí, však má s realitou máloco společného. Je tomu tak proto, že se příběh odehrává v imaginativní rovině, v představách jeho protagonistů. Jde o skvěle graficky pojatý a velmi detailně propracovaný kreslený seriál, plný bláznivých nápadů a parodických a humorných odkazů, který zábavnou formou reflektuje mimo jiné i Giraudovu tehdejší práci pro časopis Pilote. Kritika „Objížďku“ přivítala jako přelomové Moebiovo dílo, po kterém se podpis Moebius vyskytoval již jen u vědeckofantastických (i když svérázně pojatých) komiksů.
Za „Objížďkou“ následuje dvoustránková černobílá hříčka beze slov, nazvaná „Harzack“. Jejím námětem je vyměšování, z Moebiova pohledu však i vyměšování může být pěkně nebezpečná „zábava“. Takže pozor kde, kdy a před kým!
Pod názvem „Harzac“ se na následující stránce skrývá jakési tablo nebo snad výřez ze skupinového portrétu mimozemšťanů. Vzadu uprostřed se tyčí Harzacova postava, kterou obklopují stojící i ležící humanoidi, nehumanoidi, skřeti, zrůdy, stvůry, zrutiny a další obludy; jedna z nich drží tabulku s nápisem Métal Hurlant 3. (Že by se jednalo o osazenstvo tohoto časopisu? Na to je ovšem těch „humanoidů“ trochu moc.) Dole vlevo Moebius připsal nenápadný titulek : „Svět na vrcholu mutace“ („Un monde en pleine mutation“).
. A pak již následují čtyři klasické Arzachovy příběhy. Kromě prvoplánového děje na nich můžeme obdivovat mistrné zvládnutí kresby, jejíž styl se na dlouhá léta stal Moebiovou vizitkou: pečlivě propracované prostředí a mistrné vystižení nálady, kterou má ve čtenáři probouzet. Velká pozornost je věnována drobným i nedůležitým předmětům; jejich přítomnost podtrhuje věrohodnost jednotlivých scén. Na šatech, přístrojích, krytech i vnějších pláštích kosmických lodí je patrné, že byly delší čas používány a že jsou za celou tu dobu již notně opotřebovány. Na zemi se povaluje sem tam nějaký ten kamínek, na podlaze najdeme (nenápadně umístěné) odpadky. Arzachovy příhody jsou obrazy vytržené z paralelního světa a jejich snovou atmosférou probleskuje svěží ironie. (Více informací o těchto čtyřech základních příbězích naleznete v samostatném Vojtově článku.)
Za čtvrtou epizodu, která je sama o sobě málo srozumitelná, vydavatelé zařadili pětistránkový dodatek (z roku 1987), ve kterém Moebius Arzachovými ústy propojuje obraz „Šarlatového kamene“ a kosmické lodi ze svého posledního příběhu a Giraudovy rodinky z „Objížďky“ do jakžtakž koherentního celku. Těchto pět stránek tak slouží jako jakýsi manuál objasňující, co se to v předcházejících čtyřech příbězích vlastně odehrávalo a oč v nich šlo. Vysvětlení je to nepochybně vtipné a vynalézavé, ale nelze se ubránit jistému dojmu, že si ho Moebius dodatečně vycucal z prstu, aby nějak uchlácholil své věděníchtivé fanoušky. Tím spíše, že se pro poslední příběh nabízí i spousta jiných interpretací...
. Nakonec je zařazen nejednoznačný epilog, který bychom mohli interpretovat například jako odchod stárnoucího hrdiny ze scény či jako poslední Arzachovo dobrodružství. A Nebo jako Moebiův úlet. To by mu dokonale odpovídalo...
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Scénář a kresba: Moebius
Vydavatel: Les Humanoïdes Associés
Rok vydání: 2000
Rok originálního vydání: 1975
Počet stran: 54
Formát: 24 x 31,7 cm (C 4)
Žánr: scifi / fantasy
Cena: 12, 35 Euro / 81 FF
Scénář a kresba: Moebius
Vydavatel: Les Humanoïdes Associés
Rok vydání: 2000
Rok originálního vydání: 1975
Počet stran: 54
Formát: 24 x 31,7 cm (C 4)
Žánr: scifi / fantasy
Cena: 12, 35 Euro / 81 FF
