Hergé (vlastním jménem Georges Remi) se narodil 22. května 1907 v Etterbeeku, městečku, které patří k Bruselské aglomeraci. Jeho otec Alexis Remi byl zaměstnán v obchodě s dětskou konfekcí. Georges měl o dva roky staršího bratra Paula.
Hergé sám přiznává, že jako dítě byl značně nesnesitelný a že jeho nedostatečné vychování se projevovalo zejména na návštěvách. Aby se zabavil, dávali mu proto rodiče tužku a papír a Georges pak vydržel celé hodiny kreslit. Během základní školní docházky pokrýval Georges Remi okraje školních sešitů obrázkovými . příběhy. A protože školu navštěvoval během První světové války, byly to příhody malého chlapce a německých okupantů.
Hergé pak vystudoval Institut Svatého Bonifáce, střední školu, kterou lze považovat za ekvivalent našeho gymnázia. Byl výborný žák, exceloval ve všech předmětech, s výjimkou kreslení.
Zhruba ve stejné době se mladý Georges stal skautem. Skautské hnutí jej značně ovlivnilo; stal se brzy vůdcem družiny „Veverek“. Na skautských táborech poznal kus světa: Španělsko, Rakousko, Švýcarsko a Itálii. Z této doby pochází i Hergého zájem o Indiány a jeho obdiv pro USA.
Skauting také umožnil Hergému rozvíjet jeho kreslířské nadání. V roce 1924 mu v časopise Belgický skaut (Boy-Scout belge) otiskli první kresby. V prosinci téhož roku začal své práce podepisovat pseudonymem Hergé. Nejsou to zatím nijak slavné začátky: jde o ilustrace k několika článkům, několik kreseb na obálku a pár vtipů, to vše provedeno neobratnou rukou začátečníka.
Hergé sám přiznává, že jako dítě byl značně nesnesitelný a že jeho nedostatečné vychování se projevovalo zejména na návštěvách. Aby se zabavil, dávali mu proto rodiče tužku a papír a Georges pak vydržel celé hodiny kreslit. Během základní školní docházky pokrýval Georges Remi okraje školních sešitů obrázkovými . příběhy. A protože školu navštěvoval během První světové války, byly to příhody malého chlapce a německých okupantů.
Hergé pak vystudoval Institut Svatého Bonifáce, střední školu, kterou lze považovat za ekvivalent našeho gymnázia. Byl výborný žák, exceloval ve všech předmětech, s výjimkou kreslení.
Zhruba ve stejné době se mladý Georges stal skautem. Skautské hnutí jej značně ovlivnilo; stal se brzy vůdcem družiny „Veverek“. Na skautských táborech poznal kus světa: Španělsko, Rakousko, Švýcarsko a Itálii. Z této doby pochází i Hergého zájem o Indiány a jeho obdiv pro USA.
Skauting také umožnil Hergému rozvíjet jeho kreslířské nadání. V roce 1924 mu v časopise Belgický skaut (Boy-Scout belge) otiskli první kresby. V prosinci téhož roku začal své práce podepisovat pseudonymem Hergé. Nejsou to zatím nijak slavné začátky: jde o ilustrace k několika článkům, několik kreseb na obálku a pár vtipů, to vše provedeno neobratnou rukou začátečníka.
Tyto příležitostné kresby jej pochopitelně nemohly uživit, a proto roku 1925 nastoupil do redakce katolického a současně nacionalistického deníku XX. století (XXe Siècle), který řídil abbé Norbert Wallez. Hergé zprvu pracoval jako úředník v oddělení pro předplatitele, svou monotónní práci si přitom zpestřoval . kreslením. V červenci roku 1926 vznikla jeho první skutečná série „Totor, rádce družiny Chroustů“. Dobrodružství tohoto extravagantního hrdiny se objevovala v časopise Boy-Scout belge dosti nepravidelně, a to až do roku 1929, kdy se již Hergé plně věnoval Tintinovi.
Roku 1926 nastoupil Hergé vojenskou službu. Byl přidělen k 1. pluku pěších myslivců a z prostého vojína to po roce dotáhl až na poručíka v záloze.
Roku 1927 se vrátil do redakce XX. století. Tentokrát však ve funkci pomocníka štočkaře a ilustrátora speciálních příloh. Začal se o něj zajímat sám abbé Wallez a začal mu svěřovat čím dál odpovědnější práci. Hergé se tak postupně stal v redakci mužem pro všechno: staral se o letráž, o lámání sazby a kreslil na poslední chvíli všechny ilustrace, o které ho požádali.
Takže, když se abbé Wallez rozhodl rozšířit čtenářskou obec a zařadit do deníku dětskou přílohu, obrátil se přirozeně na tohoto schopného mladého muže, který se právě zasnoubil se svou sekretářkou Germaine Kieckensovou. Ve čtvrtek dne 1. listopadu roku 1928 vyšlo první číslo Dvacátého století pro mladé (Petit Vingtième). Zodpovědným redaktorem této přílohy, který však neměl žádného podřízeného, se stal Hergé.
Hergé zde nejprve ilustroval astmatická „Dobrodružství Flupa, Nénesse, Poussette a Prasátka“ („les Aventures de Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet“), jejichž text pocházel z pera jistého Desmedta, sportovního redaktora deníku. Hergé, kterého unavovalo kreslit obrázky k tak nestravitelnému příběhu, se rozhodl, že vyrukuje s vlastní sérií. Nedělal si s ní těžkou hlavu: použije postavičku Totora, změní několik písmen v jeho jménu, opatří mu vhodné zaměstnání, na hlavu mu nakreslí charakteristickou čupřinu a připojí k němu foxteriéra jménem Milou. Od doby, kdy kreslil Totora, však Hergé učinil významný objev. Prostřednictvím mexických novin, které do Bruselu zasílal jeden z dopisovatelů XX. století, se seznámil s americkými komiksy. Rozhodl se tedy, že jeho série nebude mít formu obrázků doprovázených textem, ale že to bude skutečný komiks, ve kterém text i obraz tvoří neoddělitelný celek.
Roku 1926 nastoupil Hergé vojenskou službu. Byl přidělen k 1. pluku pěších myslivců a z prostého vojína to po roce dotáhl až na poručíka v záloze.
Roku 1927 se vrátil do redakce XX. století. Tentokrát však ve funkci pomocníka štočkaře a ilustrátora speciálních příloh. Začal se o něj zajímat sám abbé Wallez a začal mu svěřovat čím dál odpovědnější práci. Hergé se tak postupně stal v redakci mužem pro všechno: staral se o letráž, o lámání sazby a kreslil na poslední chvíli všechny ilustrace, o které ho požádali.
Takže, když se abbé Wallez rozhodl rozšířit čtenářskou obec a zařadit do deníku dětskou přílohu, obrátil se přirozeně na tohoto schopného mladého muže, který se právě zasnoubil se svou sekretářkou Germaine Kieckensovou. Ve čtvrtek dne 1. listopadu roku 1928 vyšlo první číslo Dvacátého století pro mladé (Petit Vingtième). Zodpovědným redaktorem této přílohy, který však neměl žádného podřízeného, se stal Hergé.
Hergé zde nejprve ilustroval astmatická „Dobrodružství Flupa, Nénesse, Poussette a Prasátka“ („les Aventures de Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet“), jejichž text pocházel z pera jistého Desmedta, sportovního redaktora deníku. Hergé, kterého unavovalo kreslit obrázky k tak nestravitelnému příběhu, se rozhodl, že vyrukuje s vlastní sérií. Nedělal si s ní těžkou hlavu: použije postavičku Totora, změní několik písmen v jeho jménu, opatří mu vhodné zaměstnání, na hlavu mu nakreslí charakteristickou čupřinu a připojí k němu foxteriéra jménem Milou. Od doby, kdy kreslil Totora, však Hergé učinil významný objev. Prostřednictvím mexických novin, které do Bruselu zasílal jeden z dopisovatelů XX. století, se seznámil s americkými komiksy. Rozhodl se tedy, že jeho série nebude mít formu obrázků doprovázených textem, ale že to bude skutečný komiks, ve kterém text i obraz tvoří neoddělitelný celek.
Příště: Přichází Tintin
(Volně podle článku Benoita Peeterse, který vyšel v dubnu roku 1983 ve zvláštním čísle časopisu A Suivre)
