Toto dynamické období přerušila válka. Hergé byl koncem roku 1939 mobilizován a poslán do Turnhoutu na severu Belgie jako instruktor pěší roty. Navzdory svým vojenským povinnostem, nezapomněl ani v těchto těžkých časech na kreslené seriály a posílal pravidelně každý týden do redakce svého deníku dva panely dalšího Tintinova dobrodružství: Tintin v zemi černého zlata (Tintin au pays de l’or noir). Dvacáté století pro mladé otiskovalo tuto epizodu až do 9. května 1940, do dne, kdy po invazi německých vojsk byl deník XX. století zrušen.
Hergé se se svou ženou uchýlil na krátký čas do Francie; jakmile . se situace v obsazené Belgii částečně stabilizovala, vrátil se do vlasti a našel si místo v deníku le Soir. Po vzoru XX. století zavedl i deník le Soir přílohu pro mladé čtenáře. Jmenovala se Večerník pro mladé (le Soir-Jeunesse) a vyšla poprvé 17. října 1940. Obtíže se zásobováním a s přídělovým systémem, který se týkal i tiskařského papíru, způsobily, že se rozsah této přílohy postupně zmenšoval, až nakonec 23. září 1941 zanikla docela. Tintinovo dobrodružství Krab se zlatými klepety (Crabe aux pinces d’or) sice v deníku vycházelo dál, ale ve formě malých denních stripů. Hergé se zdařile přizpůsobil novému formátu, pro který musel upravit způsob vyprávění.
Německá cenzura v té době zakázala prodej alb se dvěma staršími tintinovskými epizodami: nesměl se prodávat Černý ostrov, protože se z velké části odehrává v Anglii, a zakázán byl i Tintin v Americe, již kvůli názvu. Naopak epizoda Ottokarovo žezlo se prodávala vesele dál a její protitotalitní zaměření cenzuře uniklo.
Tintinova dobrodružství, která Hergé nakreslil za války, to jest epizody Krab se zlatými klepety, Tajemná hvězda (Etoile mystérieuse), Tajemství Jednorožce (Secret de la Licorne), Poklad Rudého Raubíře (Trésor de Rackham le Rouge) a Sedm kříšťálových koulí (Sept Boules de cristal), proto charakterizuje únik od reality do světa neobyčejných a vzrušujících příběhů. V epizodě Krab se zlatými klepety se k Tintinovi připojuje kapitán Haddock; v epizodě Tajemství Jednorožce se objevuje komorník Nestor a zámek Moulinsart; v epizodě Poklad Rudého Raubíře se poprvé setkáme s vynálezcem Tryphonem Tournesolem.
Hergé se se svou ženou uchýlil na krátký čas do Francie; jakmile . se situace v obsazené Belgii částečně stabilizovala, vrátil se do vlasti a našel si místo v deníku le Soir. Po vzoru XX. století zavedl i deník le Soir přílohu pro mladé čtenáře. Jmenovala se Večerník pro mladé (le Soir-Jeunesse) a vyšla poprvé 17. října 1940. Obtíže se zásobováním a s přídělovým systémem, který se týkal i tiskařského papíru, způsobily, že se rozsah této přílohy postupně zmenšoval, až nakonec 23. září 1941 zanikla docela. Tintinovo dobrodružství Krab se zlatými klepety (Crabe aux pinces d’or) sice v deníku vycházelo dál, ale ve formě malých denních stripů. Hergé se zdařile přizpůsobil novému formátu, pro který musel upravit způsob vyprávění.
Německá cenzura v té době zakázala prodej alb se dvěma staršími tintinovskými epizodami: nesměl se prodávat Černý ostrov, protože se z velké části odehrává v Anglii, a zakázán byl i Tintin v Americe, již kvůli názvu. Naopak epizoda Ottokarovo žezlo se prodávala vesele dál a její protitotalitní zaměření cenzuře uniklo.
Tintinova dobrodružství, která Hergé nakreslil za války, to jest epizody Krab se zlatými klepety, Tajemná hvězda (Etoile mystérieuse), Tajemství Jednorožce (Secret de la Licorne), Poklad Rudého Raubíře (Trésor de Rackham le Rouge) a Sedm kříšťálových koulí (Sept Boules de cristal), proto charakterizuje únik od reality do světa neobyčejných a vzrušujících příběhů. V epizodě Krab se zlatými klepety se k Tintinovi připojuje kapitán Haddock; v epizodě Tajemství Jednorožce se objevuje komorník Nestor a zámek Moulinsart; v epizodě Poklad Rudého Raubíře se poprvé setkáme s vynálezcem Tryphonem Tournesolem.
Nedostatek papíru přinutil nakladatelství Casterman, které vydávalo původní černobílé verze Tintinových dobrodružství (jejich rozsah se pohyboval od 100 do 130 panelů), snížit počet jejích stránek; od roku 1942 tak . začala vycházet tintinovská alba sice v barvě, ale vždy v neměnném rozsahu 62 stran. Všechny dosud publikované Tintinovy příhody proto musely být přepracovány. Na tuto práci Hergé sám nestačil; prvním jeho pomocníkem, či spíše pomocnicí byla Alice Devosová. V té době poznal Hergé komiksového autora Edgara-Pierre Jacobse, který tenkrát publikoval svůj první komiksový příběh Paprsek U (Rayon U). Hergé Jacobsovi navrhl, aby s ním spolupracoval jako pomocný kreslíř a kolorista. Budoucí slavný autor série „Blake a Mortimer“ mimo jiné vytvořil uniformy, kresby prostředí a většiny rekvizit k Hergého albu Ottokarovo žezlo. Vyhledával rovněž dokumentaci a lokalizoval místa děje pro připravovaný příběh Chrám Slunce (Temple du Soleil).
V září roku 1944, kdy spojenecká vojska osvobodila Brusel, zastavilo spojenecké velení vydávání deníku le Soir a všem zaměstnancům tohoto deníku zakázalo publikovat. Hergé se sice během německé okupace nijak politicky neprojevoval, nicméně čtyři roky pracoval v redakci, měl tedy také zakázanou jakoukoli publikační činnost a v jistém smyslu se ocitl na indexu. Čtyřikrát byl předveden k výslechu, žádné obvinění však proti němu nebylo vzneseno. Přesto se na čas ocitl v situaci člověka, jemuž jeho okolí dává nepokrytě najevo své odsouzení. Vynucenou publikační přestávku Hergé využil k přepracování svých starších alb.
V září roku 1944, kdy spojenecká vojska osvobodila Brusel, zastavilo spojenecké velení vydávání deníku le Soir a všem zaměstnancům tohoto deníku zakázalo publikovat. Hergé se sice během německé okupace nijak politicky neprojevoval, nicméně čtyři roky pracoval v redakci, měl tedy také zakázanou jakoukoli publikační činnost a v jistém smyslu se ocitl na indexu. Čtyřikrát byl předveden k výslechu, žádné obvinění však proti němu nebylo vzneseno. Přesto se na čas ocitl v situaci člověka, jemuž jeho okolí dává nepokrytě najevo své odsouzení. Vynucenou publikační přestávku Hergé využil k přepracování svých starších alb.
Jeho jméno se znovu objevilo na veřejnosti až 26. září 1946, v den, kdy vyšlo první číslo časopisu Tintin. Na dvou prostředních stranách si mohli čtenáři nalistovat epizodu Chrám Slunce, která představovala pokračování příběhu Sedm kříšťálových koulí. Navzdory několika závistivým útokům, Hergého a Tintinova obliba neustále stoupala. Od roku 1948 začal týdeník Tintin vycházet i ve Francii.
Příště: Studio Hergé
(Volně podle článku Benoita Peeterse, který vyšel v dubnu roku 1983 ve zvláštním čísle časopisu A Suivre)
