Komiks.cz

Vaše internetová adresa je Motkomiks.cz.… pro mnohé to zní zvláštně, trochu tajemně. Co to vlastně znamená?
I. S.: Jmenujeme se Mot, Motkomiks.cz jsme zvolili jen proto, že www.mot.cz už zabrala nějaká mlékárna. Mot znamená francouzsky slovo.
J. N.: Anglicky to znamená „bonmot“, tedy vtipné rčení, moth je noční motýl, můra, a v britské angličtině je MOT „pravidelná technická prohlídka vozů starších tří let“. Česky je to jen náznak nějakého motání, ale je to část mnoha jiných českých slov. Chtěli jsme prostě dobrý krátký název, který by byl použitelný i mezinárodně. Neznamená nic. Zatím.
I. S.: Původně jsme měli jiný název, který dobře korespondoval s logem (panáček se spirálou místo hlavy), ale z důvodů, které jsou příliš komplikované, než abychom je vysvětlovali, jsme ho museli změnit. Chtěli jsme zůstat u původního loga, ale nemohli jsme se dohodnout na jiném názvu. Strávili jsme hodiny v hospodách, vydávajíce podivné zvuky jako „grrr“, „argh“, „blub“... Lidi kolem nás museli být přesvědčeni, že jsme šílenci. Takže Mot je slovo a kde je slovo, tam bývá i smysl. A my jsme chtěli vydávat komiks, který dává nějaký smysl.

Představte lidi, kteří tedy za Motem stojí.
I. S.: Mot tvoří tým složený z Jakuba Němečka a Ivana Stabla. Celé to začalo v únoru 2000 u stolu, na kterém někdo zapomněl komiks. Začali jsme se o něm bavit, a taky o tom, jaká je to škoda, že v ČR téměř žádné komiksy nevycházejí.
J. N.: ...„téměř žádné“ z pohledu obyvatele země, kde komiks jede jako v Čechách pivo...
I. S.: Já už jsem byl v tu dobu rozhodnutý, že se přestěhuji do Prahy (města, kam jsem pravidelně začal jezdit před sedmi lety poté, co jsem se do něj v roce 1993 zamiloval). Nejtěžší bylo dostat se od slov k činům. Nejsem si jistý, jestli alespoň jeden z nás věřil zpočátku v realizaci našich plánů.

Kde se vůbec takoví lidé berou? Lidé, kteří chtějí vydávat v Čechách komiks, umění zde tolik podceňované a již mnohokrát zklamavší ty, co do něj vložili své naděje. Respektive peníze. Protože o penězích to přece je? Takže – co Vás vedlo hnalo k tomu, vydávat tady komiks? Fanouškovství? Touha ukázat lidem zajímavé věci?
J. N.: Myslím, že jsme oba dva tak trochu magoři. Máme ke komiksu sympatie, které jsou tak přirozené, že o nich ani nevíme. Pro Ivana je díky jeho původu komiks něco jako vzduch. Já jsem do svých čtrnácti nakreslil pár komiksů a napsal několik nedokončených sci-fi románů. Byl jsem nejmladší účastník nultého ročníku Parconu... Pak mě začaly zajímat jiné věci a znova jsem se do blízkosti komiksu dostal až okolo roku 1995, kdy jsem dělal v nakladatelství Divus. To je dost magnetické centrum, a bylo by těžké vyčíslit všechno, na čem se Divus dneska podílí. Vyšel tam reprint Vlase a Brady, potom komiksy Kakalíka, což je student AVU David Kalika, komiks kreslíře Respektu Pavla Reisenauera Smrt po životě, v Umělci vycházel výborný komiks U-man (píše Mečl, kreslí Štencl), a krom toho Ivan Mečl vydával taky v časopise Divus svůj vlastní bezejmenný komiks... To všecho jsou skvělé věci, a všechny, krom Vlase a Brady, jsou mimo pozornost běžného komiksového čtenáře, protože jsou divné. Stejně jako jsme momentálně divní my s naší Padoucnicí. Tak tam jsem se motal okolo komiksu, četl jsem taky všechno, co vycházelo v Crwi, ale až Ivan se svou myšlenkou mě přiměl k nějaké aktivní činnosti. Nemyslím si, že bych byl fanoušek. Fanoušek je pro mě spíš temná postava, někdo, kdo postrádá nadhled, podobně jako při fotbale. Jsme prostě lidé, kteří pokládají komiks za užitečnou a hezkou věc, a podle toho s ní nakládají.

Načrtněte Vaše cíle, krátkodobé, i dlouhodobé.
Společně: Krátkodobý plán je prostý - přežít. A porazit předsudky: prodejců, distributorů, čtenářů, médií (ve skutečnosti média se k nám zatím chovají velice sympaticky). Dlouhodobý plán - být dynamickým vydavatelstvím, nabízejícím tak kvalitní komiks v tak široké míře, jak je to možné. Každý rok vyjde ve Francii více než 1000 komiksových titulů. Takže věříme, že i v Čechách je velký prostor pro vývoj.

Proč jste se rozhodli vydat právě dílo jako je Padoucnice? Jak jste vlastně objevili vydavatelství l´Association? Navázali jste kontakt i s jinými zahraničními vydavateli?
I. S.: Nechtěli jsme vydávat stejný druh komiksů, jaký vydává ta hrstka českých vydavatelů - to znamená zejména americký komiks. Jako všichni Francouzi jsem na komiksu vyrostl. Ale po dvacítce můj zájem opadl kvůli malému výběru v komiksu pro dospělé. L´Association provedla v posledních 10 letech, tedy od svého založení v r. 1990, skutečnou revoluci v komiksu pro dospělé, když našla novou cestu, pokud jde o vztah textu a kresby... Na text položila mnohem větší důraz.
J. N.: Výběr našich prvních titulů probíhal asi tak, že Ivan mi něco předhodil a já jsem to buďto zamítl nebo ne. Takže to, že první dva komiksy jsou právě od L´Association, je skoro náhoda. Ale taková osudová náhoda. Kontakty s jinými vydavateli samozřejmě pilně navazujeme. Naše další tituly možná budou radikálně jiné než první dva...

Tak to se rádi necháme překvapit, ale ještě se vrátím k Padoucnici. Jste přesvědčeni, že začátek Vaší cesty je správný? Narážím na nakladatelskou profilaci a na ceny (200 korun za 32 stran… to je dost…).
I. S.: Jedny adidasky stojí kolem 2-3 tisíc korun. Jedno natankování Škody Felicie stojí víc než 1000 Kč... atd. Nemyslím si, že jsme tak drazí (snad kromě Jen čtvrt vteřiny na život, kde jsme s cenou zřejmě udělali chybu). Padoucnice má velmi kvalitní provedení a stojí tolik, co běžná kniha. Samozřejmě, že je pro mnoho lidí drahá, ale nemůžeme s tím nic dělat. Nezáleží to jen na nás. Naším prvním měřítkem je kvalita (nikoli cena). Kvalitní autoři a kvalitní provedení. To zřejmě není nejjednodušší cesta k úspěchu, ale myslím, že je to nejlepší cesta, jak přesvědčit českého čtenáře o smyslu komiksu a jak zbořit jeho předsudky. V budoucnu se budeme snažit tlačit ceny co nejvíce dolů, protože nechceme dělat komiks pro bohatou elitu.
J. N.: Technickým provedením představují tyhle dva komiksy věrnou kopii francouzských originálů. Už jsme dostali reakce z L´Association, kde byli překvapeni, že „ty knížky vypadají úplně stejně, jenom text je jiný“ a že dosud tak dobrou zkušenost se zahraničním nakladatelem neměli. Chtěli jsme zachovat tu francouzskou úctu ke komiksu. Proto je to křída a šitá vazba a proto je to taky tak drahé. Ale je možné, že u jiných titulů v něčem trochu slevíme a proto tak drahé nebudou.

Myslíte, že najdete čtenáře? Je český čtenář připraven na obrázkové psycho Padoucnice?
I. S.: Samozřejmě, že na Padoucnici nemůže být nikdo připravený, ale stejně tak nebyl nikdo ani ve Francii. I tam to bylo něco úplně nového. Je to komiks, který je velmi komplexní svým bohatým a komplexním příběhem a ostrými černobílými kresbami. Opravdu věřím, že české čtenáře zaujme.
J. N.: Samozřejmě, doufáme v nalezení čtenářů, a to i mimo současnou čtenářskou obec. Chtěli bychom, aby nás četli i lidi, kteří nikdy předtím komiks nevzali do ruky, protože si nedovedli představit, že by komiks mohl být o tom, o čem je krásná literatura. Pokud jde o Padoucnici, jsem čím dál radši, že jsme ji vydali. Až vyjde druhý díl, začne být jasnější, o jak výjimečný projekt tady jde...

Řekněte něco k českým překladům a překladatelkám.
I. S.: Překladatelky pocházejí z okruhu našich známých. Vybrali jsme je pro každou knihu tak, jak si to charakter té které knihy vyžadoval. Chtěli bychom zachovat ducha každé knihy, i kdyby to mělo znamenat, že pro každou knihu najdeme jiného překladatele.
J. N.: A hlavně chceme zachovat kvalitu překladů. Když si vzpomenu, jak jsem jako dvanáctiletý sci-fista toužil po tom, přečíst si všechno třeba od Asimova, a když to po revoluci vyšlo, ani jsem si to nekoupil, kvůli překladům...

Ve Vaší internetové prezentaci (mimochodem poměrně zdařilé) mě mimořádně zaujaly dvě věci. Za prvé – zmínka o připravovaném fanzinu. Můžete pustit do světa bližší informace - tzn. způsob selekce zaslaných příspěvků, plánovanou periodicitu, distribuci, jméno šéfredaktora?
Společně: O většině těchto otázek se vedou zuřivé diskuse. Zatím lze říci, že do věci budou zapojeni lidé z FAMU (doufáme, . že to bude motivovat i lidi z dalších uměleckých škol), ale samozřejmě jde v první řadě o projekt otevřený všem. Naším cílem je pomoci mladým autorům, aby si vyzkoušeli, co dovedou, potkali se s jinými autory... Už jsme zjistili, že nadaní mladí autoři existují, ale píšou a kreslí do šuplíku, protože nemají žádné médium, které by jejich práce uveřejnilo.
Periodicita: tři měsíce, možná méně. Záleží to na tom, zda se nám podaří nashromáždit nějaký materiál v kratší době. Distribuce: knihkupectví v Praze, Brně a Ostravě (v budoucnu doufáme i v další města), které prodávají naše knihy, literární kavárny, pokud nás přijmou, FAMU, AVU a snad i další školy, v podstatě každé místo, které nás akceptuje.
Kdo bude redaktorem: anarchie. Časopis je míněn jako dílna, laboratoř, jako experimentální časopis pro všechny, kdo chtějí publikovat, a proto bude naše síto co možná nejvíc propustné. Zároveň je třeba vzít v potaz, že tento fanzin bude vydávat nakladatelství Mot, a Mot bude odpovědný za jeho obsah, půjde tedy o něco víc než o studentský fanzin. To je asi jediný nástroj selekce - snažit se držet určitou úroveň. Ale ještě jednou: jsme otevření naprosto všem.

Nabídnete i publicistiku? Je u nás komiksová publicistika vůbec nutná?
Společně: Publicistika: jak plyne z předchozího, není publicistika naším prvořadým cílem. Je tu už Aargh a jste tu vy a Comx.cz, a to je dobře, protože publicistiku by měl dělat někdo nezávislý, nikoli nakladatelé. Jestli je publicistika nutná - myslíme si, že je, a důkazem toho je, že už se u nás dělá.

Pak mě zaujala výzva autorům. Je určena protřelým harcovníkům typu Saudek, Mareš nebo i začínajícím talentům (věříte tedy, že jsou!)? Jak proběhne jejich výběr v tomto případě? Nepřeváží jako určující měřítko očekávaný finanční efekt nad kvalitou díla? Pokud ne, nemáte strach ze ztrátovosti? A co slib snahy prosazení na západním trhu?
Společně: Výzva je určena především mladým a neznámým autorům. Harcovníci, které jmenujete, nás spíše nepotřebují. Ano, věříme, že mladí a nadaní autoři existují, už jsme je začali potkávat.
Selekce je jasná: měřítkem bude kvalita a originálnost. Ideální je pro nás takový autor, kterého lze prodávat na francouzském trhu, tj. autor srovnatelný s renomovanými francouzskými autory. (Francouzský trh proto, že jej známe nejlépe a protože poskytuje širokou škálu možností - je to určitá křižovatka komiksových obchodních cest - ne proto, že bychom považovali Francii za nějakou komiksovou modlu).Je to tedy hodně vysoká laťka, jak vidíte. Ale samozřejmě víme, že noví autoři musejí teprve růst, takže to pojímáme jako dlouhodobý proces. Jako vydavatelé budeme české autory během celého toho procesu doprovázet. Takže budeme publikovat české autory ještě dlouho předtím, než tohoto mezinárodního měřítka dosáhnou. Možná začneme formou nějakých almanachů složených z krátkých komiksů několika autorů.
Pokud jde o náš slib, že se budeme snažit prosadit takový komiks na západním trhu, stále platí. V tuto chvíli to ale není nic než hudba budoucnosti, že západní nakladatelé budou nakupovat komiksy od nás, a ne naopak, to všichni víme. Především takový komiks stále ještě nemáme.

Na svém webu píšete o dřívější či pozdější nevyhnutelnosti změny českého negativního názoru na komiks. Proč si to myslíte?
Společně: Samozřejmě takovou změnu nemůžeme nijak zaručit. Ale když už se Češi učí od Západu například dávat přednost na přechodu pro chodce, proč by k nám jednou neměl doputovat taky názor, že komiks není něco podřadného? Výběrem našich knih se o tu změnu tak trochu snažíme. Proto pořád opakujeme, že chceme vydávat komiks, který bude kvalitní.

A otázka na závěr: jaké jsou Vaše první zkušenosti s prodejem?
Společně: Na takovou otázku je možná ještě brzy. Jsme na trhu asi padesát dní a zatím jsme měli čas kontaktovat jen několik strategicky důležitých prodejen v republice. Nečekali jsme, že se každý hned o Vánocích požene do obchodu a koupí si Padoucnici, o které jakživ nic neslyšel. Naopak, na to, jak znenadání jsme se objevili, to docela jde. A máme důvod být optimističtí, protože každý, kdo se do těch komiksů začetl, nám je chválil. Taky reakce tisku je až nečekaně velká a příznivá.

Díky za rozhovor a ať se daří.
Společně: My děkujem za váš zájem.

MOT NEZNAMENÁ ZMAT