O to se snaží i Horus v Bilalově Jarmarku nesmrtelných: Horus, egyptský bůh se sokolí hlavou, ztotožňovaný se slunečním bohem Ra, chce ovládnout lidstvo (Děj tohoto příběhu se odehrává roku 2023 v Paříži, kde vládne privilegovaná společnost spolu s armádou). Horus setrvává na lodí se svými souputníky – dalšími egyptskými bohy (Anubis – bůh se šakalí hlavou, který byl považován za vynálezce pohřebních rituálů, Thoth – měsíční bůh vegetace a mrtvých, zasvěcený do tajných věd, znázorňovaný jako ibis, Bastet – bohyně s kočičí hlavou, která chrání lidstvo před nemocemi a zlými duchy, také vystupuje jako bohyně plodnosti, sexuality a lásky) - v Paříži kvůli vyjednávání s pařížským vládcem Kapustiérem (Kapustiér chce za palivo, které posádka lodi potřebuje pro existenci, nesmrtelnost). Bohové mohou v komiksu zemřít (nejedná se ale o Všemohoucího, ale o různé zástupné bohy – bůh války, snu, neštěstí atp.), jako jakákoli jiná postava. Jejich smrt, lépe řečeno odchod, s sebou ale nese určité změny. Jelikož bůh zastupuje určitou moc a víru, umírá většinou proto, že se vůči lidstvu prohřešil. Jeho prohřešky musí obvykle potrestat hrdina. Borri, seveřanský bůh války v Barbaru Conanovi, je jedním z nich, když po prohrané bitvě dvou králů odchází do nebe spolu s jezdkyněmi (Barbar Conan: „Naposledy poslal své divé jezdkyně, aby shromáždily duše padlých.“ - tyto jezdkyně bezesporu odkazují na „nebeské panny valkýry“, které se objevuj v severské Valhale – nebeském příbytku válečníků), které jsou v příběhu doprovodem mrtvých. A barbar Conan říká: „Neboť i bohové musí zemřít…když se rozpadnou jejich oltáře…a všichni jejich uctívači padnou.“ Podstatné je, že i v lidské historii bohové vznikali a zanikali.
Výstižným příkladem jsou neustálé změny v uctívání egyptských bohů (které ale byly organizovány shora – faraónem). Podobně se měnil pohled na bohy ve všech mytologiích, kdy někteří bohové zmizeli, protože nebyli dostatečně populární - byli lidem příliš vzdálení („Nejvyšší bůh Tumbuků je příliš mocný, než aby se zabýval obyčejnými lidskými záležitostmi,“ píše ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria sny, str. 116). Takovým případem je mimochodem i bohyně Velká Matka (podobný název nese v mnoha mytologiích), také nazývána Hékaté (viz kapitola Hrdinky), která postupně zanikala kvůli převaze patriarchátu.
V Gaimanově jedenáctidílném komiksu Sandman hraje hlavní roli Morfeus, neboli (bůh) Sen. Morfeus je současně bratrem Smrti. Je jedním ze sedmi věčných, kteří se starají o koloběh života smrtelníků. Gaiman ale zachází tak daleko, že díky snu Morfeus ovládá skoro vše, včetně pekla. Sen totiž povyšuje na fantastično, na tmu, podvědomí a mysl. Tím Gaiman vytváří nové pojetí boha, ale zároveň podkopává ostatní božstvo. Nastává nevyváženost (sil), a tak je tato zdánlivě důmyslná mytologie spíše jen aurou Morfea, popřípadě jeho sestry Smrti. 
Jako příklad postmoderního a dle mého názoru velice dobře promyšleného komiksu zobrazujícího boha, bych ráda uvedla stripy Apokalyptické příběhy Lewise Trondheima, ve kterých je bůh místo všemohoucího zobrazen jako ubohá hromádka „boloňských špaget“. Bůh je totiž přemožen a rozdělen na tři části, které musí hlavní hrdina - Maki – zase spojit, aby zachránil svět před propadem do nicoty. První částí boha je kostra, další vnitřnosti, čili zmíněná hromádka špaget, a poslední kůže, kterou je vlastně hrdinův druh Sekell. Všechny tyto tři části se podaří spojit, ale bůh ani tak nedokáže překonat protivníky a svět se hroutí spolu s hrdiny do nicoty. Vedle děje Trondheim paroduje boha obecně, když demonstruje problém různosti náboženství: „Bůh Azburáků nosí šortky, Bůh Minetónů jezdí na kole a ten od Fiškarónů si zpívá ve sprše,“ říká hrdina. Na první pohled je zřejmé, že se tento citát dá (má) chápat tak, že existuje pouze jeden bůh, kterému lidé přisuzují různé vlastnosti a kterým se sami od ostatních odlišují, místo aby se díky jednomu bohovi stali jedním lidstvem. 
Další variantou je křesťanský Bůh - Hospodin („tvořivý, vševědoucí, všemohoucí,“ píše o Hospodinovi ELIADE, str. 121). K jeho zpodobňování dochází často na poli satiry (Šinkl, Hellblazer, Preacher). V Šinklovi se sice bůh objevuje v podobě černého kvádru, avšak je Stvořitelem (Křesťanský Stvořitel je na rozdíl od východní mytologie odlišný: není to bytost, která je vlastně v každém z nás, je to bytost, která je „tam nahoře“, která se svým vládnoucím charakterem blíží více k vládci), což o sobě i sám říká „Jsem stvořitel světů“. Nechce dál přihlížet válečnému šílenství tohoto světa (má na starosti nespočet dalších světů a miliardy bytostí, jak sám říká), a tak vybere Šinkla, aby válčení ukončil, jinak bude muset svět pohřbít v ohnivé apokalypse. Bohužel ke konci světa dojde a vznikne svět nový.Text je součástí bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2005. Redakčně upraveno.
