
Bohové mohou v komiksu zemřít (nejedná se ale o Všemohoucího, ale o různé zástupné bohy – bůh války, snu, neštěstí atp.), jako jakákoli jiná postava. Jejich smrt, lépe řečeno odchod, s sebou ale nese určité změny. Jelikož bůh zastupuje určitou moc a víru, umírá většinou proto, že se vůči lidstvu prohřešil. Jeho prohřešky musí obvykle potrestat hrdina. Borri, seveřanský bůh války v Barbaru Conanovi, je jedním z nich, když po prohrané bitvě dvou králů odchází do nebe spolu s jezdkyněmi (Barbar Conan: „Naposledy poslal své divé jezdkyně, aby shromáždily duše padlých.“ - tyto jezdkyně bezesporu odkazují na „nebeské panny valkýry“, které se objevuj v severské Valhale – nebeském příbytku válečníků), které jsou v příběhu doprovodem mrtvých. A barbar Conan říká: „Neboť i bohové musí zemřít…když se rozpadnou jejich oltáře…a všichni jejich uctívači padnou.“ Podstatné je, že i v lidské historii bohové vznikali a zanikali.
Výstižným příkladem jsou neustálé změny v uctívání egyptských bohů (které ale byly organizovány shora – faraónem). Podobně se měnil pohled na bohy ve všech mytologiích, kdy někteří bohové zmizeli, protože nebyli dostatečně populární - byli lidem příliš vzdálení („Nejvyšší bůh Tumbuků je příliš mocný, než aby se zabýval obyčejnými lidskými záležitostmi,“ píše ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria sny, str. 116). Takovým případem je mimochodem i bohyně Velká Matka (podobný název nese v mnoha mytologiích), také nazývána Hékaté (viz kapitola Hrdinky), která postupně zanikala kvůli převaze patriarchátu.



Text je součástí bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2005. Redakčně upraveno.