Pokud vám někdo někdy někde bez zaurdění a s naprosto vážnou tváří tvrdil, že francouzský komiks jsou pouze typizovaná, uniformní alba o 48 stranách v tvrdých deskách obsahující jen hloupoučké a infantilní příběhy o vojácích a kovbojích, doporučuji hnát takového člověka k soudu a žádat po něm tučnou pokutu. Zaručeně totiž vyhrajete – důkazem vám může být třeba pětisetstránková epická tetralogie Ibicus Pascala Rabatého, o němž se v roce 1999 (vydání prvního dílu) hodně mluvilo jako o představiteli nové tvůrčí generace.
Georges Rémi se narodil 22. května 1907 v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons (Totor, rádce družiny Chroustů). Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce.
Kontroverze je teď oblíbená. Ale nemělo by se to přehánět. Snad jen umělcům by to mohlo projít. Ale má tato výstava, zpětně hledající vlivy comicsu na výtvarné umění, na toto zvýhodnění stejný nárok? Pokud by za celou výstavu měla hovořit jen její tisková konference a vernisáž tak hledaná odpověď je… inu jak jinak… poněkud kontroverzní.
Rosinski má svého neomylně mířícího Thorgala, Serpieri Druunu s pěkně tvarovanou zadnicí, Uderzo vychytralého Asterixe a Hergé zase po světě vandrujícího Tintina. Všichni ale dobře víme, že je to jen klišé (možná dokonce nestydatě podporované samotnými vydavateli) a ve skutečnosti se pyšní celou plejádou dalších hrdinů a hrdinek. Nejinak je tomu i v případě posledního ze jmenované čtveřice, jak dokládají Les aventures de Jo et Zette.
Někdy méně znamená více. Batman a Robin jsou dva. Je to tedy víceméně více co do počtu hrdinů a současně méně co do úrovně kvality. Joel Schumacher totiž tento snímek točil s horou dolarů před očima, přes které neviděl žumpu, do níž se jeho… ehm… dílo řítilo. Tak se tedy zahryzneme s veškerou zlomyslnou chutí do ubohého jádra čtvrtého filmového Batmana. Na úvod shrňme pozitiva (v klidu, bude to krátké).
Kdo z nás by se nechtěl vypravit s přáteli na plavbu do jižních moří, pátrat na mořském dně po vraku s pokladem, navštívit tajuplný ostrov a nakonec se usadit v nádherném zámku? To vše, ba i mnohem více, může čtenář v duchu prožít nad stránkami tintinovského alba Poklad Rudého Raubíře (Le Trésor de Rackham le Rouge).
Zima letos nějak nechce končit. Zvířata i lidé mají hlad, na všem však pořád leží chladivá sněhová pokrývka. Indiáni proto sbalí svůj tábor a vydají se na jih, vstříc bizoním stádům. Navzdory tomu, že stopaři objeví stopy velkého stáda, nečekaná bouře zabrání lovcům zvířata dostihnout a po jejím odeznění už je pozdě. Bizoni prapodivně zmizeli a před zraky pátračů se prostírá jenom nekonečná poušť, která nedává naději objevit potravu…
S historicky již třetím vzkříšením skautské organizace se samozřejmě obnovil také časopis Skaut-Junák. Na jaře 1990 vyšlo nulté číslo a od září vycházel časopis již pravidelně jako čtrnáctideník. Na zadní straně si našel místo kreslený seriál M. Čermáka a Z. Jonáše (pseudonym M. Zapletala), dějově propojený s románem na pokračování PŘÍBĚHY STARÉHO VLKA uvnitř časopisu. Seriál samotný nemá vlastní název, jednotlivé příhody dvou hochů Toma a Péti v nově vznikajícím skautském oddíle však měly své názvy: Staré tábořiště, Hořící paseka...
Jednorožec, to není jen bájné zvéře, ale i jméno hrdé plachetnice, jíž roku 1698 ve službách krále Ludvíka XIV. velel rytíř Francois de Hadoque, předek Tintinova přítele kapitána Haddocka. Příběh střetu Jednorožce s piráty, jimž velí strašlivý Rudý raubíř, potopení lodi a Hadoquovo vyváznutí na ostrůvku uprostřed oceánu je jádrem celého alba a představuje i jedinečnou dvanáctistránkovou retrospektivní sekvenci, ojedinělou v celé Hergého tvorbě.
Měl jsem prostě štěstí. Celé dětství jsem trávil prázdniny v nádherném městečku Litovel. Ne nadarmo se mu přezdívá „Benátky Moravy“. Jednoho léta jsem ve šteláři, jak se na Hané říká odkládacímu prostoru pro různé věci, kterých se z různých důvodů babička s dědou odmítli zbavit, objevil 10 kreslených seriálů, které někdo (nevím kdo, nikdo z rodiny se k tomu nechce přiznat) „duchapřítomně“ vytrhal ze Sedmiček, ještě předtím, než opustily tento svět skrze plameny nesmiřitelného ohně.
Tintin, sympatický mladý reportér s charakteristickou čupřinou na hlavě, s očima jako trnky, nosem jako knoflík, oblečený tradičně v pumpkách, chrabrý, přátelský, neúplatný a odvážný, si od roku 1929, kdy se zrodil po rukama belgického kreslíře Hergého, získal přízeň, oblibu a obdiv desítek milionů čtenářů po celém světě. Jeho komiksová dobrodružství byla přeložena nejenom do všech hlavních světových jazyků, ale i do tak exotických řečí, jako je esperanština, galicijština, velština, malajština či provensálština. Jen u nás neměl štěstí, a nakladatelství Egmont ČR roku 1995 po třech neúspěšných pokusech ukončilo vydávání série „Dobrodružství Tintina“ pro naprostý nezájem českých čtenářů.
Pokud by měl filmový maniak vyjmenovat pár sci-fi filmů, které podle něj zásadně ovlivnily vývoj svého žánru, zřejmě by nezapomněl na takové tituly jako King Kong, Hvězdné války či Terminátor. Rockový fanoušek by zase jako mezníky rockové hudby bryskně vysypal z rukávu názvy pecek Love Me Do, (I Can´t Get Now) Satisfaction nebo Anarchy in the U.K.. A pravověrný komiksář by měl mezi řadou titulů určitě vyhrknout i toto slovo: Incal.
Přestože Mistr sám již dlouho žádný komiks nevytvořil a nová generace kreslířů hledá svou inspiraci a kreslířské vzory mnohdy více na Západ (či Východ), tak jeho včerejší autogramiáda v pražském knihkupectví Luxor promluvila jasnou řečí. Kája Saudek stále žije v širokém povědomí domácího čtenářstva a s jeho příznivci se pořád musí počítat. Což ostatně sami rázně dali na vědomí.
Jak vlastně převádět komiks na stříbrné plátno??? Podobná otázka hryže neúnavně tisíce buněk najednou mnoha hollywoodským režisérům a stejně tak i producentům, kteří se už po několik desetiletí marně snaží přijít na dokonalý recept pro filmový trhák, z něhož by se dalo dojit jak z acidofilního ptakopyska. Dá se adaptovat dobrá komiksová předloha, což by mohlo znamenat jistou naději na komerční úspěch, ale současně je zde veliké riziko, že pokud se látky neujme nadaný režisérský jedinec s citem pro originál, je jeho vzniknuvší patvar odsouzen k výsměchu a opovržení uražených fanoušků předělávaného fenoménu. Takhle nějak skončilo mnoho zfilmovaných komiksů…
Taky jste si jako malí hráli na kovboje a Indiány? Proháněli jste se po sídlišti s umělohmotnými kolty, akátovými luky a čelenkami z holubích per a snili o tom, že jste skutečnými neohroženými divochy ze severoamerických prérií? Série Yakari, jejíž podtitul zní "Příhody malého Indiána" vám bezpečně pomůže se aspoň na chvíli do těchto časů vrátit…
Společenské změny po listopadu 1989 zahájily novou éru v politické, hospodářské i kulturní existenci našeho státu. Obnovily se dětské a mládežnické organizace a – což nás zajímá nejvíce – knižní a časopisecká produkce, teď necenzurovaná, se předháněla v nabídce. Dříve vycházející periodika měnila název i obsah, objevily se zcela nové tituly. Mnohé z nich už dnes neexistují, jejich vysoké náklady rapidně klesaly, změny v distribuci způsobovaly jejich nedostupnost a nebylo výjimkou vydání pouze prvního a zároveň posledního čísla. Dřívější problémy s cenzurou záhy vystřídaly problémy finanční…
Na konci prvního dílu sebere prezidenta Bankse policie pro údajnou vraždu sběratele mrtvol Šakala. K velkému překvapení Harrisona Bankse jej vlastní sekretářka Kate zapře a ukáže policii na obrazovce jeho dvojníka, o kterém tvrdí, že je pravým prezidentem Golden City. Duo spiklenců doplňuje (nadále tajemná) žena se zeleně svítícíma očima. Ta u nájemné vražedkyně Amber objedná Banksovu likvidaci, jinými slovy jeho zastřelení. Spoutaného Bankse převáží policie na člunu do ústřední věznice, Amber toho využije, shodou okolností však místo Bankse zastřelí policejní doprovod a Banks uniká... ZDE čtěte recenzi prvního dílu Golden City
Za devatero horami a devatero řekami leží město Neopolis, jehož obyvatelé, od nejubožejšího žebráka až po nejzazobanějších boháče a naopak, mají nějakou neobyčejnou schopnost či sílu, zvláštní kostým a specifické povahové rysy. Každý je prostě takovým malým supermanem. Chudáci policajti – musí to mít asi čtyřikrát těžší, než v normálním světě. Jestli chcete nakouknout pod pokličku jejich každodenního života, neváhejte! Mladičká absolventka Robyn Slinger totiž právě nastupuje k místním strážcům pořádku ke svému prvnímu služebnímu dni – 10. okrsek (anglicky Precinct Ten alias Top 10) otevírá své brány…
Pokračujeme v popisu klubáckých komiksů z časopisu Kometa, konkrétně příběhu Walitaka. ZIMNÍ TÁBOR (čísla 21 a 22) je název třetí části, ve které se Walitakův oddíl vydává na zimní táboření v týpí, spolu se spřáteleným kmenem Vran. Čeká je poslední prosincový týden nabitý nejen dalšími indiánskými dovednostmi, ale i rozmary počasí a hlavně rozmanitými hrami a soutěžemi.
Existují komiksy, které nejsou vůbec špatné, ale pak se najednou stane něco, co jejich úroveň, ale především úhel jejich vnímání očima spotřebitele, tedy čtenáře, radikálně změní. Typickým příkladem je romantická adventure Isaac le pirate…
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
