Posledním komiksem tohoto zaměření ve Svobodném slově byli RYTÍŘI SOPKY (text M. Procházka, kresby M. Novák), který vyšel ve dvou na sebe navazujících příbězích (1972-1973). Na začátku stojí dva kamarádi, tentokráte Tonda a Kamil. Při hledání nerostů na hoře jménem Sopka objeví jeskyni, ve které se za II. světové války skrývali partyzáni a začnou tak rozplétat historii oněch let.
Spider-Man, měkejš; Spider-Man, hláškařící ukecanej teenager; Spider-Man, prostě nic pro vás. Jó, dokud jste „–teen“ tak ještě možná jo, ale jakmile jednou definitivně odložíte své oblíbené dupačky, tak se ke klasickému Spideymu dotlačíte už maximálně jen když vám z komiksového absťáku teče mozek do houbové polívky. A má tady snad někdo něco proti tomu?! Houbová polívka s mozkem je chuti vynikající a Spider-Man pro teenagery. Takový je světa běh a Spideyho místo ve Všehomíru. Jenže ne každému běh vesmíru vyhovuje. A od toho jsou tady revolucionáři, Ripleyová a komiksoví autoři. A právě o nich, přesněji o komiksových autorech a ještě přesněji o jednom jejich extra vydařeném příslušníku, se budeme bavit zrovna dnes. Takže gilotinu sem!
Pohádky navzdory dějinám. Jeden z nejpodivnějších a nejoriginálnějších, ale zároveň nejméně průhledných a obeznámených počinů letošního roku. Geometricky čistý čtvercový formát, magické datum vydání, dokonalý počet stran, elegantní cena – to vše zaobalující meandrický scénář ve svérázné kresbě, podepsaný v komiksu doposud neprovařeným jménem, a ještě navíc pseudonymem. To přeci jen vzbuzuje otázky… A několik z nich padlo v tomto rozhovoru s autorem Pohádek, Jaroslavem Hořkým…
ZDE si přečtěte recenzi Pohádek navzdory dějinám
Možná ten pocit taky znáte: Člověk prostě někdy jen tak jde, něco ho uhodí do očí a on tomu okamžitě propadne. Nestává se to moc často, ale o to opravdovější taková láska potom je. Mně se to stalo v okamžiku, kdy jsem poprvé otevřel první album série Sillage a od té doby na tento skvost francouzského komiksu nedám dopustit. Dovolte mi proto, aby vás s mojí láskou blíže seznámil.
Zasoutěžte si o jeden výtisk alba Zázračná hvězda, který věnuje vydavatelství BB Art. Vždyť vyhrát je tak snadné: stačí správně odpovědět na naši soutěžní otázku.
Počátek období, kterému se budeme věnovat, je poznamenán ztrátou samostatnosti a svobody jednotlivých dětských organizací. Všechny se musely uchýlit pod hlavičku PO SSM nebo oficiálně ukončit činnost. Mnohá jména se stala nežádoucími a opět mezi nimi nechybí J. Foglar. Přesto první roky sedmdesátých let paradoxně znamenaly pro ctitele kreslených seriálů pravé žně. Každý dětský časopis věnoval stránku i více svébytnému světu komiksu, ani magazíny pro dospělé nezůstaly pozadu. Seriály uveřejňují i sobotní přílohy novin. Pravdou je, že klubácká tématika se objevila jen v některých.
Na úvod chtě nechtě musím zdůraznit informaci, která je nasnadě – Velká kniha komiksů 2 (stejně jako její předchůdkyně) funguje pouze jako nostalgická záležitost, svědectví o době svého vzniku. Nemá sebemenší smysl zkoušet ji poměřovat nároky, které jsou kladeny na komiks v současnosti, jelikož žádný z otištěných příběhů (s výjimkou jediného, o kterém se později zmíním) by u takové zkoušky neměl šanci uspět… ZDE si přečtěte recenzi na Velkou knihu komiksů 1
Probudíš se. Pomalu a bolestivě. Hibernace přeci jen není žádná sranda. Probudíš se, a nic si nepamatuješ. Všude kolem tebe jsou samé trosky. Zničené pozůstatky vyspělé technologie a těla těch, co neměli takové štěstí a z hibernace se už nikdy neprobudí. Nic si sice nepamatuješ, ale máš takové tušení, že to cos zapomněla, asi nebylo nic pěkného. Takže co teď? Oblékni se, vezmi si samopal a běž? To by mělo být ono, ale… ale ty nejseš žádná Charity Lairdová, jsi Druuna a tvoje zbraně spočívají v něčem jiném. Takže se snad ani moc neoblíkat; čím míň tím líp, no ne? ZDE si přečtěte recenzi první česky vydané Druuny
Téměř s nulovou propagací a jí adekvátním ohlasem rozeběhl se s večerem 6. září druhý festival komiksu, tentokrát na Vltavské a zcela a výhradně v režii nakladatelství Divus. Nakolik to v divusovském duchu, jehož svéráz je proslulá nejen v „uměleckých“ kruzích, byl ještě „festival“ a nakolik „komiksu“, posuďte sami…
Sny jsou svině. A provádět riskantní experimenty sami na sobě je blbost. To už ostatně tvrdila moje babička. Jediné co z toho můžete mít je Green Goblin. Ovšem blbostí na kvadrát je začínat si něco s nadpřirozenem. Tam totiž mohou být výsledky ještě nepředvídatelnější. A když chytáte Smrt, bude nejspíš bezpečnější nezkoušet ji čapnout do sudu. Pak byste se totiž ani nemohli zastřelit po tom tragickém zjištění, že váš pašík najednou není schopen transformace v koš jitrnic. V horším případě se vám dokonce může stát to, že místo Smrti ulovíte Sen. A z toho už je vůbec @#$%& užitek. Proč? Sen je totiž svině.
Kvinkunx. Katarché. Melothesie. Imum Coeli. Ekvinoxe. Singleton. Precese. Efemeridy. Synastrie. Tropický a siderický zodiak. ... Slova záhadná a ještě záhadnější? Je vidět, že v astrologii nejste ani začátečník... Od čehož je tu rok 1996, brněnské nakladatelství Ando a jeden poměrně příjemný způsob, jak se jím stát...
Francouzský komiks – nové směry je název výstavy, kterou pořádají Památník národního písemnictví, Francouzský institut v Praze a nakladatelství Aude Brunel a Mot. Koná se v Památníku národního písemnictví (Strahovské nádvoří 1, Praha) od 13. června do 15. září 2002. O autorech, jejichž díla si na ní můžete prohlédnout, pojednává tento článek. Dále čtěte: reportáž z vernisáže výstavy
Od začátku roku vychází i u nás zásluhou občas poplivaného (Disney) a občas vzývaného (Bilal) vydavatelství Egmont časopis W.I.T.C.H. Pod zkratkovým názvem se ukrývá magazín magických příběhů, kouzel a čar, určený pro (nejmladší) slečny se zálibou v záhadách a magii. Z pohledu komiksového fanouška je pozitivní, že v něm vychází stejnojmenný rozsáhlý kreslený seriál.
Marko Čermák, do té doby znám jen jako muzikant country, se po práci na Rychlých šípech čtenářům Skauta-Junáka představil svým autorským seriálem PSÁNO NA BŘEZOVÉ KŮŘE, nejprve černobílém provedení (8 částí), v dalším ročníku již barevném (9 částí). Přitažlivě podané příběhy Ludvy a Cvrčka a jejich starších přátel – zálesáků Brášky a Kima se odehrávají převážně v lesích, na výpravách a zálesáckých stezkách.
Jsou díla, která nelze označit než jako přelomová. Jsou nakladatelství, která zásobují. Ale má-li komiksové komunita čím žít a rozvíjet se, potřebuje časopis – autoři prostor pro tvorbu, čtenáři kvalitní produkci i kratšího rozsahu, a ti lačnější i publicistiku pro rozšíření obzorů. Po dávno vyhaslé Kometě a zřejmě už definitivním zaškrcení Crwe se v boji o přežití časopisu (bez nadsázky kultovního) již potřetí ze spojených brněnských hrdel vydralo „Aargh!“
Vydavatelství BB Art nám v květnu nabídlo první díly pěti sérií: Alvin Norge, Golden City, IRS, Niklos Koda a Vlad. Možná by bylo zajímavé podívat se, co nás v tomto směru čeká dál, pokud se jednotlivé díly budou uspokojivě prodávat a vydavatel tak šáhne po dalších pokračováních.
„Čau Vláďo! Tak co, jak se máš, jde to?“
„Maxi, no zdar, chlape jedna! Ale jo, detocopořáděláš?“
„Jako vždycky, spousta práce, učení a jiných nesmyslností. A čtu hodně fantasy, nevím, jak stíhat – vychází toho tolik, že mi oči lezou s důlků, až visí jen na nervu.“
„Tak to já jsem v poslední době přestal roztáčet milióny v sázkách na kachní dostihy a dal se na komiks. Zrovna nedávno jsem si koupil první díl Alvina Norge.“
Politika je nebezpečný tanec a jistota se platí zlatem, zejména když je ve hře mocný peníz a nezanedbatelný vliv; do jednání však vstupuje nevypočitatelný rizikový faktor, nezachytitelný „poradce“ prezidenta spřátelené země, a francouzským úřadům náhle začínají šílet a ztrácet se lidé, a s tím se vynořují záhadná znamení… Jenže „Niklos má vkus“, takže na věc jde od lesa, respektive od džungle – přes „divošku v šatech od Lagerfelda a s parfémem od Guerlaina“…
Třetí tisíciletí je v plném proudu a v českém domově důchodců si novináři podávají dveře u posledního pamětníka povinných hodin ruského jazyka na základních školách. Znalost azbuky je znakem lingvistických výstředníků, protože rusky už neumí ani Rusové. Tedy alespoň tak si to zřejmě představují autoři francouzského komiksu Vlad (Můj bratr Igor) - Y. Swolfs a Griffo.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
