Nepíšu recenzi, jenom se nahlas divím. Na rozdíl od stabilního světového konceptu superhrdinů totiž český komiks provází daleko obyčejnější fixní idea, a tou je let balónem.
Již dvacátý druhý u nás vydaný díl příhod a dobrodružství oblíbeného galského válečníka Asterixe nás opět na začátku zavede do chronicky známého prostředí: malé vesničky na pobřeží, jako poslední vzdorující náporu římských okupantů. Jeden z dalších Caesarových lstivýchch pokusů o získání území je nosným příběhem z hlavy nevyčerpatelného mága, dnes již zesnulého René Goscinnyho.
Součástí comicsové ikonografie je i častá snaha o dosažení iluze skutečnosti u realisticky pojatých obrázků, při níž výtvarníci kreslených seriálů postupují paralelně s představiteli fotorealistického směru a řídí se podle optických zákonitostí, vizuálních zjednodušení a detailů fotografického obrazu, čímž jej znovu zhodnocují, byť k němu (nebo spíše ke skutečnosti, jíž prezentuje) nic nepřidávají.
I ve Francii, byť se to zdá pravděpodobné tak málo, jako babička na diskošce, se vydávají tzv. kraťasy, tedy komiksy o rozsahu pouhých několika stran s uzavřeným koncem. Samozřejmě, že formou sebraných, (většinou) 46 stránkových alb – jinak by to snad v zemi galského kohoutka ani nešlo…
Intelektuální erotický comics má na Západě dosti velkou tradici. Stačí vzpomenout undergroundového krále úchyláren Roberta Crumba a jeho kultovní časopis Zap. Nebral si žádné servítky a nešlo mu primárně o sex, ale spíše o provokaci a umělecké vyřádění. Kromě něj se v průběhu undergroundové vlny 60. let objevili i stovky dalších tvůrců, kteří sex do svých děl cpali jednoduše proto, že najednou měli tu možnost. Vznikly tak skvělé věci, ale přirozeně taky spousta odpadu. A právě na crumbovské tradice se formálně pokusili navázat tvůrci erotické antologie XXX(Strip)burger známého a uznávaného slovinského alternativního časáku Stripburger. Podařilo se?
Při příležitosti své nedávné výstavy na radnici ve francouzském Montrouge, prozradil bez obalu Moebius – jeden z předních světových kreslířů a komiksových autorů – internetovému portálu Fluctuat.net své názory na život obecně a na umění zvláště. Dále čtěte: Moebiův profil, Hermetická garáž Jerry Cornélia
Velmi všestranný a plodný tvůrce, autor zvládající stejně jemnou pérovku či kolorovanou perokresbu jako neoexpresionisticky rozevlátý, v počítači dokončovaný comics. Výtvarník vyrůstající z klasické fantasy i lovecraftovsky atmosférického horroru, kreslíř dávající přednost temným barvám a vůbec kondenzátor mnoha vlivů, to je Jiří Miňovský.
Vrána je fenomén, Vrána je kult, Vrána je moderní městský mýtus o lásce, životě, smrti a pomstě, zasazený do pochmurných neogotických kulis. Vrána je rockový comics a taky obrovský byznys, je to niterná umělecká zpověď i černý kůň všech marketingových strategií; prosadila se, i když za ní nestál žádný mediální gigant. Je předmětem uctívání zástupů zarytých fanoušků, i realitou, co se zvrhla do umění; je silná už jen pohnutou historií svého zrodu, pramenící z osobní tragédie. Co je tedy ta Vrána vlastně zač? Je to jeden jediný comics. Nevěříte? Nahlédněte tedy pod pokličku této legendy. Jiné cesty k pochopení totiž není.
„Lásko, bože, lásko, kde ťa trollé berú, na horách nerosteš...“ S písní na rtech a kyjem v ruce vstupuje na naši scénu – paprlapá! – udatný Tetraam, největší z trollích válečníků a spasitel svého lidu, pro něhož jsou lidské lebky co kokosové ořechy – jenjen čekají k rozloupnutí. A za ním Waha, jeho neméně statečná rusovlasá adoptivní dcerka: „Byla jedna trollka malá, v pralese jak-jak-jak živa nebylá…“
Začíná to celkem nevinně. Inženýr Barnier provádí poslední úpravy na přibližovadle (v originálu „câbleur“) nejnovější, vpravdě revoluční koncepce. Zbývá jen ozářit stroj proudem chromočástic s dvojí polarizací. Zde je ale kámen úrazu. Částice vstupují do rezonance se zaměřovacím čidlem a krásné přibližovadlo bere za své! Dvě první stránky představují grafickou hříčku, mystifikaci, kterou Moebius nakreslil pro své potěšení někdy v polovině sedmdesátých let dvacátého století, načež ji založil do zásuvky a zapomněl na ni. Jenže Jean-Pierre Dionnet, v té době šéfredaktor časopisu Métal Hurlant, měl ve zvyku Moebia navštěvovat a přehrabovat se mu v zásuvkách…
Roy Lichtenstein je malířem, který své životní dílo vystavěl na comics, stal se velmi úspěšným a ceny jeho obrazů jsou závratné. Zdaleka u něho nešlo o nějaký náhlý objev.
Autor dokazující, že kvalitní výtvarné vzdělání je jednou z mála cest k dobře vizuálně zpracovanému comicsu. Tvůrce, který sám sebe ani nepovažuje za comicsového kreslíře a přece mu zde nevěnovat prostor by bylo nespolečenské. Výtvarník, těžící z roků studia, černého humoru a béčkových horrorů. Člověk, pro nějž je současnost a dnešní lidstvo jen předstupněm a skládkou součástek pro biomechanické parazity budoucnosti. Jeden z mála, kteří ve své tvorbě soustavně užívají Photoshop, a přitom to na nich není prakticky poznat. Adolf Lachman, návštěvník odjinud…
Je tu léto a to je to nejlepší období pro sladké nicnedělání. Nebo pro nakreslení komiksu! Či ještě lépe – pro jeho zakoupení!! Ne – takhle zvrhlí zase nejsme a k nepříjemnostem a lumpárnám vás navádět nebudeme. Protože je červen, tak je přeci naprosto logické, že budeme soutěžit. O zmrzlinu…
Když jsem před časem šmátl po úvodních třech albech série Garulfo, nevěděl jsem, proč tak dělám. Ničím zvláštním mě totiž na první pohled nezaujala a tak snad jen mé hluboké podvědomí tuší, jakoupak nevyzpytatelnou marketingovou strategií mě někdy v minulosti šéfové Delcourtu nakazili. Po jejich přečtení jsem však musel radikálně změnit názor. Série Garulfo stojí za to, a co teprve napsat o ní pár řádků a předhodit je nenasytným komiksovým lvům!! No není to kvakoidní?
Vezměte nůžky a kus papíru. Vystřihněte z něj proužek o šířce asi 1,5 cm a o délce zhruba 20 cm. Jeden konec proužku otočte a přilepte ke druhému konci. Dostanete tzv. Möbiovu pásku, tj. topologickou plochu, která má jen jednu stranu, přestože se na první pohled zdá, že tyto strany jsou dvě. Tuto plochu objevil německý matematik a astronom August Ferdinand Möbius v první polovině 19. století při studiu geometrických vlastností mnohostěnů. Také francouzský komiksový autor Jean Giraud (1938) je pouze jeden, přestože by se na první pohled zdálo, že jde o dva rozdílné umělce…
Bejt v Japonsku školačkou bych nechtěl. Kromě opruzu s učiteli má totiž každá japonská škola ještě suterén, a tam vždycky nějaká ta chapadla, dychtící rozšířit takové školačce její sexuální obzory. A když už (nedejbože) není suterén, tak se stejně alespoň obden objeví nějaký špatně vyventilovaný grázl, skupina grázlů, démon, skupina démonů, chapadlovitá kytka, skupina… atd. atd. atd. Ale najdou se i příjemnější věci: trapasy se spolužáky, trapasy se spolužáky a líbáním, trapasy se spolužáky a, hmm, romantikou??? Pravdou je, že Japonci dokáží být romantičtí i při tvrdém pornu. A to je jen jeden z rozporů, kterými může být v erotické manze nepřipravený Evropan poněkud šokován. Takže… co je to vlastně hentai?
Havraní vlasy, lepá postava, kolísající v proporcích dle vkusu různých výtvarníků, zato setrvale „zahalená“ dvěma co nejužšími proužky látky; smyslně rudé rty, bezmezná výkonnost a neodpouštějící pomsta, skrytá v neúnavných pažích, mnoha zásobnících a dvojici slonovinových špičáků – to je Vampirella.
ZDRAVSTVUJTE TOVARIŠČI, AŤ ŽIJE SOVÉTSKÝ SVAZ a proletáři všech zemí, a ať žijí také dobří a řádně prověření čtenáři komikových příběhů, kteří vědí,že jedině příběhy o pracovitých komsomolcích, o naší komunistické straně a o míru na celém světě (pod rudou vlajkou) jsou ty pravé „STORY“, které nás můžou zcela naplnit uspokojením a blahem… Já, jakožto předseda komiksového předsednictva při ÚV a vůbec oddaný soudruh, Vám sděluji, že třetí díl VLADA s velice provokativní podnázvem „Rudá zóna“ není pro naší vlast absolutně přijatelný, ba právě naopak, a tímto jej dávám, zcela logicky, na seznam zakázaných a pobuřujících knih…
Proč ten ruský úvod? Dozvítě se v recensích prvního a druhého dílu série.
Některé otázky, týkající se vnímání comics a vnímání vůbec, zásadně přehodnotil také pop-art, podnět k jedné z nejradikálnějších změn ve způsobu tvůrčího myšlení 20. století, zaměřující svou pozornost především na masovou kulturu a komerční umění. O jeho vznik se přičinily dost výrazně také samy kreslené seriály.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
