Nejsme všichni stejní, mnozí v sobě dokonce spojujeme dosti odlišné věci. Jiří Zimčík je právě takový. V jeho tvorbě se zcela přirozeně odráží jak „necomicsové“ styly (kubismus), tak klasika mainstreamového comicsu amerického „stříbrného věku“. Pod pokličkou formy se ale zároveň skrývá zcela osobitý přístup ke scénářům, spočívajícím ve spojení často velmi neobvyklých prostředí s poetikou všedních pomalu plynoucích dnů co nenudí, ale skrývají jak jiný pohled na svět, tak stará klasická dobrodružství. Nevěříte? Sledujte…
Když už jsme u toho Van Hamma. Toho, který to loni Mot. Toho, kdož má na svědomí Thorgala, Třináctku, Šinkla a mnohé další. Toho, jemuž i u nás (!!) už pár pěkných titulů vyšlo. No tak co to teď zkusit s dalším z řady jeho kultovních hrdinů, Largo Winchem (pozn. 1)? Konkrétně s dvojící na sebe přímo navazujících alb 9 – Voir Venise… (Vidět Benátky…) a 10 - … et mourir (… a zemřít).
Jediný dochovaný antický román Lucia Apuleia Proměny z poloviny 2. století sice obsahuje perly jako mýtus o lásce Eróta a Psýché, první verzi pohádky o Popelce či popis mystérií bohyně Isis, avšak arcimistr erotické kresby Milo Manara (58) pro komiksovou adaptaci vyzobnul pouze ukryté pornodetaily...
Svět se točí pořád rychleji a přibližuje nám dříve nedosažitelné. Proto se dnes i u nás můžeme setkat s výtvarníky zásadně ovlivněnými z Japonska se valící manga kresbou. Tímto vám představujeme autora, do jehož díla se otiskla snad nejsilněji, Adama Peldu. Tvůrce, u něhož se manga propojila s díly americké moderny do nepřéhlednutelného celku neoddělitelně kloubícím Východ se Západem - mangu a ImageLike - i podivnosti lidské duše a melodickou linku. Jednoduše řečeno, autora razícího (krom jiného) cestu jednomu z posledních trendů US comicsu. Nepodíváte se na něj?
Horor jako vystřižený z učebnic Georga Romera a Cliva Barkera, akční a přímočarý příběh nechávající stydnout krev v žilách. Počin začínajícího nakladatelství, držící se přesto několik týdnů v čele žebříčků prodejnosti ve Spojených státech. Z počátku velmi dobře se rozjíždějící, ke konci strhující a šokující děj. Novátorská kresba a originální námět. Komiks, který loni hýbal celou Amerikou. Hrůzostrašná atmosféra, nezvyklý formát a již připravované filmové zpracování. To vše se dá bez dechu říci o upírském thrilleru 30 days of night (30 dní dlouhá noc).
Prehistorie francouzského komiksového magazínu Pif (1969-1992) je čtenářům Komiksu.cz dobře známa. Díky unikátním snímkům 58 let starých obálek můžeme sestoupit do doby ilegálních a komiksy slušně zaopatřených magazínů Vaillant (Hrdina), které si vydávali mladí členové francouzského hnutí odporu. Oficiálně začal časopis vycházet v březnu 1945 pod názvem Vaillant - nejúchvatnější magazín. V ukázce přinášíme jeho podobu z května téhož roku. Veškerá podobnost s agitkami minulého režimu je čistě náhodná. Pod jedním z partyzánů však vykukuje Pif, o němž by nikdo tehdy ještě neřekl, že jednou ovládne celý časopis…
Při dokazování provázanosti comics se secesí je třeba vyzdvihnout také význam, jaký měl u tohoto slohu literární obsah výtvarných děl, jejich tematika a symbolika, neboť i znaky těchto faktorů z období z přelomu století se dosud v kreslených příbězích výrazně uplatňují.
Čelný člen nové generace českých kreslířů, jejichž vzory již spočívaly v nejmodernější zámořské produkci. Zpočátku ovlivněn mangou, ale hlavně výtvarníky z nakladatelství Image, tvůrci nově definujícími standart západního mainstreamovém comicsu. Obdivovatel jednoho z nejvíce se rozvíjejících objevů posledního desetiletí, světů, v nichž se zcela přirozeně pojí technika s magií. Jeden z těch, jejichž cílem je kvalitní komerční comics. Martin McMagic Mastný.
Má-li která země naléhavou potřebu undergroundového, dehonestujícího a mýty bořícího komiksu, pak je to nepochybně sterilní sanatorium pro duše zmučené 20. stoletím, neboli Švýcarská konfederace. Po návštěvě v knihkupectvích v Lucernu, Ženevě a jinde musíme sice konstatovat, že k mání jsou především mainstreamové frankofonní kousky, mezi nimi však vykoukla dvě atypická díla: gymnazisty zkomiksovaný Soudce a jeho kat Friedricha Dürrenmatta (1921-1990) a Hádanka v bílé z dílny exspolužáků z curyšské architektury, kreslíře Matthiase Gnehma (32) a scénáristy s příznačným jménem Francis Rivolta (30).
Pokud bychom použili to staré rigidní dělení na brak (kam je pravidelně řazena i erotika), komerci a umění, toto dílo by, pro někoho snad trochu překvapivě, nejspíš skončilo v šupleti s nápisem Národní galerie. Protože je ale toto dělení už dávno mrtvé a v ledovci s nadměrně vybavenými dinosaury (odkud už doufáme nikdy nevyleze), můžeme tu s přehledem prohlásit toto. Když se spojí dva nadupaní legendární comicsoví tvůrci (Moebius, Jodorowsky) s chtíčem, poetikou a evropskou zálibou v intelektuálně-experimentálním laškování, může z toho vzniknout i něco opravdu „vysokého“. A nebo snad ne? Kupředu třetí…
Pravidelně tvůrce s největším množstvím dokončených comicsů za rok. Výtvarník vymykající se už jen tím, že si sám píše velmi kvalitní scénáře, pro své hrdiny kreslí stále další a další příběhy a jako jediný se programově věnuje humoru a stripům. Jeho Šneka si zamilujete. Spolu s Danem Binkem spoluvydavatel opěrného sloupu domácí fanzinové scény, časopisu Sorrel. Zkrátka jeden z těch, kteří svým intenzivním zájmem tlačí český comics vstříc zářným zítřkům. V málokom se pojí tolik různorodých a užitečných vlastností. Všestranný a plodný tvůrce Dan Černý…
Takže dokončení u nás vycházející crwácké série oblíbeného stěnolezce je tu. Na mušku si beru zbývajících 8 čísel, která u nás samostatně vyšla v roce 2000 a 2001...
O úskalích u nás poněkud opomíjeného, o nic méně však důležitého comicsového řemesla jsem si digitálně popovídal s jedním z mála českých „písmenkářů“, kteří se za svou práci nemusí stydět, a tudíž jejich jméno může vejít ve známost: David Horák aneb „Jak mi bylo dobře, když jsem byl anonymní letterista…“
Rozhodně největší podíl na tvorbě komplexního výrazového „jazyka", obecného obsahu a formy kreslených seriálů má poslední z univerzálních mezinárodních slohů - secese. Tento směr, za jehož rozmachu vlastně comics ve své první oficiální podobě vznikly, ovlivnil nejen jejich výchozí situaci, ale působí na jejich utváření dodnes.
Ve svém „normálním“ životě vysokou školou odkojený slovenský grafik se zálibou v netradičně (často linorytem) tvořených „poněkud“ znepokojivě působících obrazech. V comicsu pak zastánce vážně pojímaných a psychologicky vymakaných děl, z nichž si čtenář i něco odnese. To vše v bohatě šrafované, temné a ostře nalinkované kresbě, která je všechno jiné než líbivá či fádní. A s postavami, na které nezapomenete. Troufnete si na Branko Jelinka, autora Oskar Eda, comicsu, který v budoucnu vyjde i u nás?
Abych pravdu řekl, trochu jsem si celou sérii crwavých Spidermanů tématicky rozdělil. Takže nejdříve díly 1 až 7, a až poté 8 až 17. Čísla 12 a 14 budou zrencezovány samy o sobě, protože se jedná o speciály: ponuré Masky (č. 12) a X- men (č. 14). Takže: při frekvenci, s jakou se na nás Spidey vrhá, zaslouží si, abychom se zas jednou vrhli na něj…
Fakt, že nejlepší erotičtí kreslíři jsou Italové, vás asi moc nepřekvapí. Platí to od porna nejdrsnějšího ražení až po to s přízviskem „umělecké“, kterému se podařilo prorazit do nejširšího čtenářského povědomí, názorně tak demonstrujíc současný postmoderní svět, pro nějž už neplatí dřívější nálepky „nízkého“ a „pokleslého“. Právě do tohoto ranku pak bezesporu patří i skutečný král „vysoké erotiky“, Milo Manara. Ostatně kým jiným začít recenzní sérii erotického comicsu, než právě jeho nejslavnějším dílem, v němž se harmonicky snoubí všechny základní ingredience jeho úspěchu, než Le Déclic?
Možná nejpoetičtější z prezentovaných tvůrců s elegantní, jakoby melancholickou, staromódní kresbou, a s příběhy nezaměnitelné příchuti zanikajících časů galantnosti a poctivých dobrodružství. Stvořitel světů s jemnou, pomalu budovanou atmosférou, ležících mimo náš současný čas a prostor, přesto však plných lehkého humoru a parodie. Čtení pro pomalu se smrákající večery, petrolejové lampy a již minulá desetiletí první půlky 20. století. Pavel Čech. Čtěte a kochejte se.
Ačkoli Sovětský svaz už nějaký ten pátek patří do učebnic dějepisu, někdejší hlavní rival Spojených států stále jitří fantazii některých komiksových tvůrců. Díky tomu vyšel v dubnu 2003 první díl třísešitové minisérie Superman: Red Son jako součást prestižní řady Elseworlds nakladatelství DC. Autorem scénáře je známý skotský autor Mark Millar (Ultimate X-Men, The Ultimates, Swamp Thing, The Authority), výtvarnou podobu mají na svědomí Dave Johnson (WildCATS, obálky 100 Bullets) a Kilian Plunkett (Unknown Soldier).
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
