Tento týden se v Praze uskuteční 9. mezinárodní knižní veletrh. A jelikož se na něm ze strany vystavovatelů očekává bez nadsázky (a hlavně v porovnání s předchozími lety) přímo komiksová invaze, pojďme si ve stručnosti shrnout, co všechno nás v Holešovicích bublinoidního čeká.
Do uvolňujících se poměrů vnesla „sametová revoluce“ chaos. To, že comics náhle přestal mít příchuť zakázaného ovoce, se negativně projevilo na jeho prodejnosti – denní chléb už chutná méně než chléb zapovězený…
Nějak hodnotit jednotlivá alba proslavených comicsových ság není zas až taková prča, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nároky na ně kladené jsou podstatně vyšší než při průměrné komiksové souloži, skalního fanouška ke koupi navíc přesvědčovat netřeba, ty ostatní zase děsí množství zabraných metrů v knihovně; a vůbec… Navíc tentokrát je to ještě sám Thorgal. To už vypadá jako víc problémů, než je slučitelné se životem. Přesto, proč se společně nepodívat jestli třeba nenastal ten pravý čas, aby se i neznalí zařadili mezi Thorgalovy věrné? Následujte mne tam, kde se i bohové bojí procházet… natož souložit.
Druhý díl (ze čtyř) podrobného rozboru života a díla jednoho z nejdůležitějších a nejslavnějších autorů frankofonního komiksu. Dnes se podíváme na Hergého horečnatou tvorbu ve 30. letech, kdy světlo světa spatřila nejen první tintinovská alba, ale i série Quick a Flupke a Dobrodružství Jo, Zetty a Jocka…
V tomto pokračování seriálu o formování čtenářské generace '89 pokračujeme ve vískání komiksy přelomového bdobí kolem samotného "revolučního" roku - po Aréně a Kometě se dotkneme Rychlých šípů, fenoménu Káji Saudka a seznámíme se s Člověkem, zvaným Son.
Nicolas de Crécy patří mezi současné nejvýraznější francouzské komiksové autory. Už i čeští čtenáři měli to štěstí seznámit se s jeho tvorbou: na dvou výstavách (jedné autorské a druhé věnované modernímu francouzskému komiksu) a ve dvou knihách (dva díly Pana Ovocňáka). Jak však vypadají jeho další díla? Malou odpověď poskytuje „lyrická noční můra“, autorova prvotina Foligatto. Dále čtěte: recenze knih Pan Ovocňák 1aPan Ovocňák 2
Každý správný chlap musí za svůj život postavit dům, zasadit strom, zplodit syna a založit comicsový časopis. Zvláště v tom posledním úkolu jich ale většina selhává. Ne tak Pat Mills. Na začátku toho všeho byl na britské scéně dodnes vlivný časopis jménem 2000 AD a v něm sága tak rozsáhlá a propracovaná, že ji postupně musely obhospodařovat hned tři na sebe napojené série. ABC Warriors je jednou z nich.
Dotřetice všeho dobrého a zlého, jak se říká. A taky všechno je relativní. Každému, co jeho jest. Intošům hloubání, Brunettimu hovno. Schizohovno. Třetí.
S končícími osmdesátými lety se atmosféra - i na poli comicsovém - uvolňuje. Začínají se objevovat první nesmělé pokusy, které, zpravidla k nemalému překvapení autorů samých, opravdu vycházejí.
Sekera Mozkohryz, trpaslík Ukko a zabiják Sláine… a Simon Bisley, pod taktovkou Pata Millse. Musím psát víc?!!! Myslím, že nikoliv… přesto je zde malé nahlédnutí do tohoto komiksu s hodnocením 10/10. (Sláinovi by to nepřipadalo příliš mnoho, ale 11/10… tak jo, sakra - dostává to 11/10 a nestěžujte si!)
V tomto pokračování seriálu, mapujícího kořeny a výhonky čtenářské generace '89, se podíváme na časopisecká semínka, která v dekádě před zlomovým rokem nejvíce zasívala bubliny do čtenářských srdcí... Seznamte se s Velkou čtyřkou: Čtyřlístek, Ilustrované sešity, Sedmička pionýrů a ABC mladých techniků a přírodovědců...
Hellboy! Hellblazer! From Hell! Hell and Back! Inferno! V chřtánu moci! První peklo! Zní to dobře? Cha! A jak! Ale zklamán by byl, kdo by za podobně znějící titulkovou smrští čekal nějakou patřičně infernální akcičku, plnou pyrotechnických efektů a upilovaných rohů; po pravdě řečeno dodnes přemýšlím, kdo by vlastně už při pohledu na prvních pár stránek stejnojmenného komiksu zklamán nebyl…
Kruh se uzavírá, had Uroboros zatíná zuby do svého vlastního ocasu. Jenže nikdo dvakrát nevstoupí do stejné řeky a i když trilogie Nikopol zde končí, přesto dokázala od prvního alba urazit pořádně dlouhý vývoj (až 7,3 stupně na Steinerově škále!). Z čehož plyne, že pokud nechceme dosáhnout vrcholu všech stupnic iracionality, bude nutné v zájmu razantního zvýšení srozumitelnosti (na alespoň 3,5 až 4,5 stupně podle Doyla) sáhnout k 3,7 stupně na staré dobré stupnici pouštního větru. Čili jinak… Tohle album je výjimečné, ale právě proto je nutné pečlivě volit pro koho. Proto čtěte následující řádky velmi pozorně (alespoň 8 – 8,5 stupně podle Khaleda).
Byly doby, kdy bylo všechno jednodušší. Nejen v životě, ale i v komiksu. Například k tomu, aby se člověk dobře pobavil, nepotřeboval složitou zápletku, několik časových rovin a příběh, který je plný odkazů na věci, o kterých většina lidí nemá ani páru. Ne. Dřív stačil lineární příběh, jeden zásadní zvrat v ději, z dobráka je padouch, z padoucha dobrák a bylo vymalováno. Ta doba se už nikdy nevrátí, tak si ji alespoň připomeňme jedním kvalitním dílkem.
Stojatými vodami by se dala nejlépe nazvat osmdesátá léta comicsu v českém prostředí – v komunisticky dirigované kultuře hrál kreslený seriál, považovaný za úpadkový kapitalistický žánr, tu nejokrajovější roli pouhého občasného zpestření zejména dětských a mládežnických periodik. Přesně věkově strukturovaný a naprosto monopolní žebříček periodik neponechával prostor pro rozvoj – snad každé dítě prošlo svou sérií od Sluníčka, Mateřídoušky, Ohníčku a Čtyřlístku k Pionýrovi, Sedmičce pionýrů či ABC mladých techniků a přírodovědců.
Nenechte se titulkem zmást, protože čtvrtý Sorrel ve vás kyselost určitě nevyvolá ... Ba naopak, pobavit vás přijdou stálice ústecké produkce jako jsou Šnek či Fanouš, nezklamou ani dílka častěji publikovaných autorů Michala Opitze nebo Tomáše Prokůpka, přispěvatelů v neamatérských časopisech Aargh! a Pot. A jako důkaz, že Sorrel na své čtenáře neustále myslí, čeká uvnitř černobílého fanzinu malé barevné překvápko!
Když na člověka padne depka, má v zásadě dvě možnosti: přečíst si grotesku a la Garfield, která ho přenese do úplně jiného světa a donutí zapomenout, nebo naopak sáhnout po komiksu dokazujícím, že jsou na této planetě takoví, kteří jsou na tom stejně, ne-li hůř a život se pro ně také nezastavil. Prostě dokáží danou situaci řešit – a často i s úsměvem na tváři. Že, Henrietto?
Ne, nebojte se, není řeč o nějaké okrajové intoušské sci-fi. Je to horší. To mě totiž ve Flashi rozhýbané hellboyovské příběhy přiměly zauvažovat, co vlastně komiksu i jeho čtenářům tento přesun ze stránek papírových na stránky webové dal a vzal…
Vítám Vás, čtenáři, u poněkud rozhárané recenze na komiks Colby I - Výška mínus třicet. Předně je totiž nutno zdůraznit, že dvojice Greg/Blanc-Dumont rozhodně nepatří k nějakým komiksovým tintítkům. Oba jsou to již zasloužilí a uznávaní autoři s bohatým seznamem kvalitních děl, od nichž by tak člověk čekal jistou kvalitu. Ale dostane se nám jí zrovna zde… ?
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
