Posledním filmem roku 1989, a tím i celé kapitoly věnované osmdesátým letům, je Mstitel (The Punisher). Seriál The Punisher znají v současnosti už i naši čtenáři díky přičinlivosti některých nakladatelů. Celkově se jedná o relativně nového hrdinu, třebaže k označení „hrdina“ v případě Punishera je možné mít spoustu výhrad.
Komiks Captain America autorů Johna Simona a Jacka Kirbyho vznikl v roce 1941 jako součást propagandy. V něm hlavní hrdina Steve Rogers v kostýmu barev americké vlajky bojoval za svobodu na celém světě, ovšem nejčastějšími protivníky mu byli nacisté.
Po dlouhá léta byl komiks na indexu, pak si přece jen vydobyl své místo na slunci a usadil se především v dětských a mládežnických časopisech. Autoři i kreslíři měli výběr od Sluníčka přes Ábíčko až po Mladý svět a komiksový Čtyřlístek. Přesto se tehdy, doufám, že se nemýlím, neuskutečnila žádná vpravdě komiksová výstava. Dočkali jsme se…
V loňském roce jsme se dočkali první zasvěcené teoretické práce věnované komiksům. Napsal ji Thierry Groensteen a pro nakladatelství Host přeložila Barbora Antonová. No a o tomto překladu bych chtěl nyní prohodit několik více než kritických poznámek…
Během studia komiksu a světových mytologií jsem potvrdila původní premisu, že komiksy a mytologie spolu úzce souvisí. A nejen tím, že komiksy využívají tradiční mytologii, ale i tím, že vytváří mytologie vlastní.
Stvoření světa je základní otázkou všech mytologií. Vesmír je líčen jako zárodek všeho, který z nějakého důvodu stvoří i svět a lidstvo. „Podle všech mytologií tkví základní význam stvoření ve vzniku rozdělení a mnohosti namísto jednoty a neurčitosti.“ To vysvětluje i rozdílnost muže a ženy.
Zejména živočišná říše je v komiksu zastoupena hojně a různorodě. Vedle hrdinů, kteří jsou personifikovanými zvířaty (Garfield, Pluto, Mickey Mouse, Donald Duck, Snoopy, Kocour Felix), jsou to samozřejmě rostliny a zvířata jako zástupné symboly mytologických prvků (bohů, stvoření, války, kosmologie atp.). V komiksu jsou zvířata nejčastěji alegoriemi na lidstvo (Maus - reflektuje téma holocaustu druhé světové války; židy jeho autor (Art Spiegelman) zobrazuje jako myši, nacisty jako kočky atp.), přesto si zachovávají určité zvířecí vlastnosti, popřípadě stereotypy. Tím samozřejmě dochází k humorným situacím: pes Snoopy díky své bezbřehé fantazii prožívá obyčejný den psa (spí, žere, poslouchá svého pána), ale právě ve fantazijním mezičase se stává slavným letcem první světové války, astronautem nebo spisovatelem.
Prvotní komiksy zobrazují děti (zejména tedy chlapce) převážně jako uličníky (příhodný je název „l´enfant terrible“ ). Úkolem komiksu je v takovém případě přinášet jak zábavu, tak ponaučení. Konkrétně u komiksu Max a Moritz je vyústění příběhu a ponaučení poněkud překvapující. Oba chlapci jsou zavražděni, neboť jejich uličnictví dostoupilo vrcholu (spáchali sedm smrtelných hříchů, i když v jakési dětské podobě) a společnost je nadále nemůže, nebo spíše nechce, tolerovat. Protagonistů, jakými jsou Max a Moritz, najdeme u prvotních komiksů nespočet. V pozdějších letech se uličnický motiv změnil v neuvědomění či smolařství.
Žena bojovnice / primitiv je v podstatě dobračka, a značně méně agresivní než bojovník. Nahrazuje funkci pomocnic, zachránkyň a dobrosrdečných kolegyň. Není superhrdinou tak docela, proto má v této práci vlastní kategorii. Bojuje proti zlu, ale zároveň ji zlo nezajímá. Je v podstatě nezúčastněná osoba až na to, že v některých okamžicích ji zlo samo potká a jí nezbývá nic jiného, než rázně zakročit. Učiní tak s největší elegancí a většinou bez jediného škrábance. Žena primitiv se může jevit jako označení pejorativní, ale v případě dívek z džungle typu Sheena, Tiger Girl, Cavewoman aj. toto označení není od věci.
V mnoha světových mytologiích se objevuje nejčastěji bohyně Velká Matka (Magna Mater), která měla silné postavení za matriarchátu, jenže její vláda skončila. Velká Matka tedy chce získat zpět své výsostní postavení. Tato silná mytologická postava je zároveň stvořitelkou i ničitelkou a její role je bipolární.
Žena může být partnerka hrdiny (nijak významná v příběhu), nebo pomocnice. V takovém případě už disponuje jistými výsadami jako hrdina-muž (např. kouzla, fyzická síla, inteligence). Nejvýraznější jsou ovšem postavy protivnic: ničitelek, pokušitelek a často i bohyní…
V padesátých letech „vládl" Superman, v dalším desetiletí Batman, dalo by se očekávat, že v letech sedmdesátých to bude jiný osamocený hrdina. Sice zde je jeden významnější celovečerní snímek, avšak s hrdinou již známým, Supermanem. Neznamená to, že by se komiksoví hrdinové stále ještě nestali námětem pro filmaře, v tomto desetiletí vzniklo relativně mnoho adaptací (kolem desítky), ale byly určeny primárně pro televizní diváky. Z nich asi nejvýraznějšími byly filmy s postavami Spider-Mana a Hulka, jejichž čas nástupu do kin měl přijít až o několik desítek let později. Superman vznikl roku 1978 v režii Richarda Donnera, a jedná se o do značné míry výjimečný snímek…
Jedním z úkolů mýtů je dokazovat nadřazenost vládce (nadřazenost vyplývá z „božského původu“ vládce, a pak také z touhy a nutnosti vládce ovládat; mezopotámské texty z r. 2000 BC podle Campbella v historii poprvé rozlišují krále od boha: „Pozemský panovník již není králem-bohem, jako byli egyptští faraóni; je pouhou lidskou bytostí“. Rozdíl mezi vládcem a bohem je důležitý, neboť vládce právě komiksu touží stát se bohem a z toho plyne většina zápletek).
Spojení bojovník/primitiv je účelové, protože téměř každý bojovník se v komiksu vyznačuje primitivností, popřípadě až „zatemnělým mozkem“, jakmile se objeví příležitost bojovat (a vítězit). Bojovník ukazuje čtenáři své fyzické přednosti, a hlavně nebojácnost; je povinen bojovat. Mnozí komiksoví hrdinové vítězí v bitkách v podstatě neoprávněně či nelogicky. Převahu má bojovník pouze proto, že je hlavním hrdinou příběhu…
Magická postava má určité vlastnosti, které obyčejný smrtelník může jen obdivovat. Takové vlastnosti nemůže mít ani (super)hrdina. Může je získat jedině díky vlastnění magického předmětu, který ony vlastnosti dočasně propůjčuje, či sám vykonává. Mezi magické postavy patří šaman a věštec. Úkolem magických postav je být zprostředkovateli mezi mocnostmi tam nahoře a lidstvem dole, což zahrnuje výpomoc lidstvu hrdinou.
Téměř padesát let trvalo, než se postava z komiksu dostala na filmové plátno jako hrdina celovečerního filmu. Do této doby byly komiksy inspirací hlavně pro seriálové předfilmy. Na rozdíl od celovečerních filmů se seriály často inspirovaly komiksovou předlohou a jejich počet dosahoval desítek titulů již ve čtyřicátých letech. Některé pokračovaly ještě v počátcích televizní éry, než se definitivně přesunuly na obrazovky.
Bůh v komiksu může být hlavní postavou (Sandman), ale většinou funguje jako nejvyšší a všemohoucí síla, která dle křesťanské tradice říká, co se stane, především vytváří zákony, které jsou pro lidstvo bezpodmínečně platné. Často je zobrazován s pomocí tradičních mytologií, a to zejména řecko-římské a keltské. Role boha je také mnohdy provázána s rolí vládce, neboť vládce může být zároveň bohem, ale také vládcem, který se snaží na úroveň boha dostat…
Existují mnohé snahy o teoretické podchycení problému adaptací. Většina z nich se však zabývá adaptacemi literárních útvarů jako románu, novely, povídky. Komiks sice bývá řazen do literatury (obvykle obsahuje text a je lineární), avšak kromě textu navíc promlouvá obrazy a také velmi často využívá filmového vidění. V mnoha případech tak komiks připomíná filmový storyboard a naopak. Tento fakt je možná jedním z důvodů, proč jsou kreslené seriály oblíbenou předlohou pro adaptování.
I když světová mytologie uvádí i šaška jako typ hlavního hrdiny, já tento pojem použiji v případě druha hrdiny. Hlavní hrdina není šaškem. Může mít vlastnosti, jakou je například zmatenost, pomalé myšlení, ale vzhledem k ději zůstává stále spíše (super)hrdinou.
Vítaným osvěžením v poušti se pro všechny, kdo se o komiks jako médium zajímají hlouběji, stal překladový počin nakladatelství HostStavba komiksu od Thierryho Groensteena. Ukázal dostatečně, jak velká je propast mezi rozvinutou teorií komiksu ve Francii a její vzdálenou, v plenkách dosud oděnou českou příbuznou. Jedním z ukazatelů je i rozvinutá terminologie oboru, v mnohém odlišná od té rodící se domácí či u nás poloznámé americké. Proto publikace obsahuje i její přehled s pokusem o vysvětlení, který s laskavým svolením vydavatelství Host zveřejňujeme.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
