První květen není jen „lásky časem“ a Svátkem práce, dnem oslav komunistů i anarchistů, a datem marihuanových demonstrací. Stranou a tišeji než všechny podobné ideologické aktivity, avšak o dost dříve, totiž s východem Slunce v 5:39, přichází i jeden z nejtajemnějších a nejtutlanějších (a zároveň nejočekávanějších) projektů letošního komiksového jara. Jeho autorskou svéráz naznačuje nejen motovský spirálohlav na přebalu, ale už jen hodina vydání a samy numericky dokonalé (čtvercové!) 144 strany za elegantních tři sta třiatřicet korun…
Druhý díl po Padoucnici pravděpodobně nejambicióznějšího projektu nakladatelství Mot se právě dostává na pulty našich knihkupectví. Pětidílný projekt, který kromě scénáristy Christophea Gibelina tak proslavil tehdy teprve třiadvacetiletou kreslířku Claire Wendlingovou, se tak nezadržitelně posouvá ke svému klíčovému zlomu. Ale nepředbíhejme. Teď jsme stále ještě ve světě lidí. Ovšem mnozí z hlavních hrdinů si již v této chvíli nejspíš nepřejí nic jiného, než aby o návratu do světa legendy raději nikdy ani nezaslechli. Protože to opravdu nebude nic pěkného…
I šťastlivcům důvěrně obeznámeným s minule zmíněným obdobím však nebyla zcela jasná prehistorie magazínu. O to větší je pak překvapení, že jeho dřevní fáze sahá až do druhé světové války, do prostředí francouzského odboje.
S trochou nejistoty bral jsem do rukou tento poměrně úzký sešit. Superman nepatří mezi mé nejoblíbenější postavy komiksového universa, ale kdo by nebyl zvědavý na smrt, tedy spíše konec, nesmrtelného hrdiny...
Na začátek bych tu rád v krátkosti zopakoval to co jste si možná už přečetli v dnešních aktualitách. Toto je první z celkem osmi recenzí, s jejichž pomocí by jsme vám rádi každý týden představili některý z nepřeberné řady u nás dosud neznámých či takřka neznámých angloamerických a belgofrancouzských komiksů. A protože také jistě znáte to o důležitosti první věty, tak si myslím, že nebude na škodu převést toto pravidlo i do recenzí. A tak, maje toto na paměti, mi nezbylo nic jiného než na začátek vybrat něco opravdu výjimečného a zásadního. A tak má volba nemohla padnout na nic menšího než na jeden z nejznámějších a nejuznávanějších evropských komiksů. Přátelé, přivítejme mezi sebou El Mercenaria!
Bitva u Camlannu pomalu končí. Už jenom dvě osamělé postavy se potácivě pohybují po bojišti. Artuš a Mordred. Otec a syn, starý král a mladý král, starý rohatý bůh a mladý rohatý bůh. Úder kopím, bodnutí dýkou a boj je rozhodnut. Na bitevním poli leží další dvě mrtvoly a slavné Artušovo království je v troskách. Čeká ho jen neodvratný úpadek a zánik… A možná, že ne! Možná, že je tu pořád ještě naděje!
Jako pozdrav z jiné planety se jevil v normalizačním Československu francouzský komiksový magazín pro děti Pif Gadget, jejž si mohli zejména Pražáci koupit jednou dvakrát za měsíc ve specializované prodejně v Jungmannově ulici, a to za pět, později za dvacet korun československých. Tedy pokud měli nervy na vystání odporně dlouhé fronty. Menší část distribuce však mířila i do zbytku republiky, takže se malému procentu reálněsocialistické mládeže dostával do rukou zdrcující korektiv místní komiksové produkce.
Tento dnes už pro fanoušky českého komiksu klasický fantastický příběh Josefa Nesvadby (mimochodem autora Upíra z Feratu, zfilmovaného jedním z nejlepších režisérů, které tato země měla, Jurajem Herzem), měl to štěstí, že se po prvním vydání, které šlo jaksi mimo široké masy, dočkal i toho druhého – „sametového“.
Původní záměr vydávat čtyři čísla ročně samozřejmě nevyšel, takže jsme si na třetí číslo magazínu Origami museli počkat až do následujícího roku 1999. Ale to čekání stálo určitě za to! Již obálka prozrazuje, že přichází Někdo. Někdo, kdo umí. Danglár!
Už na Vás někdy čuměli takové dva odporné ksichty, jako čumí na mojí hnusnou držku právě teď z přední stránky staršího komiskového časáku Crew číslo 5. Nééééééé? No řeknu Vám, nic neobvyklého to zase není, to jenom já musím zklidnit trochu svojí horkou povahu – protože jsem před malou chvílí umlátil elektrickou příklepovou vrtačkou drzého souseda, který tři dny vrtal do panelové zdi, a nepřestával ani v noci, kdy mají slušní lidé spokojeně spáti, a navíc musím počkat na kámoše Dextera, protože chceme během dnešního dne vykonat důležitou práci...
Asterix zůstává i u nás dál fenomén, vždyť jeho alba patří k tomu nejprodávanějšímu, co u nás mezi komiksovými tituly můžete najít. Teď vás zvu k menšímu výletu proti proudu času a v kostce vám představím pátý sešit galoidní řady „Cesta kolem Galie“.
Druhé číslo pojí s prvním nepříliš povedená obálka (LUPO) a zejména hlavní příběh Metan (Chmelař/LUPO), který zabírá přes polovinu sešitu a v němž najdeme mnoho styčných prvků s komiksem Origami týchž autorů.
Do své poloviny se péčí nakladatelství Mot dostalo české vydání Padoucnice Davida B. Tento cyklus se u nás těší zaslouženému zájmu (a to i mimo komiksovou komunitu), mnohé již o něm bylo napsáno, na jiných místech našeho serveru už byly recenzovány první dva díly (viz zde a zde)… Mou milou povinností je věnovat se dílu třetímu (z plánovaných šesti), na jehož obálce opět symptomaticky přibylo černé barvy, temných stínů za zády obou bratrů…
Za starých dobrých časů prvních Crwí byl mým nejoblíbenějším hrdinou, kromě Sláinea, Hellboy. To jeho booky a povídky jsem si přál číst si v češtině a toužebně doufal v jejich vydání. A se mnou tento názor jistě sdíleli i mnozí další. Co nám bylo do nějakého Millera a jeho Sin City. Ale časy se mění. A tak se nemožné stalo skutkem. Našeho nejoblíbenějšího „Největšího paranormálního vyšetřovatele světa“ na Olympijském trůnu čtenářského zájmu vystřídalo právě Sin City. Hellboyova záře pohasla. Ale časy se mění. A tak doba nazrála k Hellboyově návratu. Hellboy je zpět a právě teď vrací úder.
První sešit přináší tři příběhy, pod jejichž výtvarným ztvárněním je shodně podepsán LUPO alias Luděk Pospíšil. Ten se představil již v lednu roku 1994, kdy vyšel sešit Na vlnách odvahy a dobrodružství 1, první svazek řady „barevného kresleného obrázkového časopisu“ LP Comics (vydal Alan Halata, firma AMF Ostrava). Ani druhý sešit comicsů „podle příběhů Otakara Batličky“, ani žádný další, jak je pro náš comicsový trh typické, samozřejmě nevyšel.
Příběh krabích konzerv, které ani v nejmenším neobsahují deklarovanou pochutinu, nýbrž opium, je jednou z epizod světoznámé belgické série „Dobrodružství Tintina“ z pera Georgese Rémiho, známějšího pod pseudonymem Hergé. Jde o desátý Tintinův příběh, jehož první verze vycházela od října roku 1940 do října 1941 v belgickém deníku Le Soir. Komiks se nejprve objevoval ve formě celostránkových panelů v příloze Le Soir Jeunesse, později ve tvaru denních stripů (formátu 17 x 4 cm). Definitivní podobu a standardní délku 62 panelů komiks dostal až po přepracování v roce 1954, a o celých čtyřicet let později jej českému čtenáři představil Egmont.
Dnes nás čeká další ponor do počátků naší moderní komiksové historie. Společně se totiž podíváme na další ze základních stavebních kamenů tvořících odrazový můstek do světa toho opravdu dospělého komiksu – podíváme se na Crew č.3 (dvojku mi totiž ukrad nějakej zelenej opřísavkovanej emzák a mumlal přitom něco o dražbě).
Bylo to v době laskavé hegemonie monopolního komiksového magazínu Crew. V roce 1998 se po dlouhé pauze opět objevil původní český comics (tedy „komiks“) – ostravské Origami. Jistě byla potřeba notná dávka odvahy a lásky k žánru, aby se někdo do podobného projektu – periodika postaveném čistě na domácí produkci – vůbec pustil. A je třeba to ocenit. Nelze však pominout ani dětské nemoci, kterými nový přírůstek na poli českého komiksu trpěl. Ano, trpěl, neboť Origami už není. I když…
Tak jsem se Vám jednou vrátil z návštěvy jednoho skoro zapomenutého kamaráda, který se po dobu, co jsem ho neviděl, vypracoval ve velikého boháče, bydlícího nyní ve čtvrti tunelářů a vychytralých podvodníků, nazývané příznačně Beverly Hills. Po luxusním pohoštění se mě nenápadně zeptal, jestli se věnuji také nějaké bohulibé činnosti, což v přeloženém slova smyslu znamenalo, jestli (jako on) tuneluji například banku/kampeličku či pouze okrádám ubohý český lid jiným, ale méně výnosným způsobem. Když jsem mu pověděl, že nic takového, a že raději čtu doma dobré a kvalitní komiksy, nežli vydělávám nečisté peníze, jeho zájem o mojí osobu rapidně ochladnul a já brzy pěšky opustil jeho luxusní rezidenci s tím, že doma mě čeká udřená manželka, hladové podvyživené děti, a také na nočním stolku ležící časopis CREW číslo 6, který jsem si prozřetelně ráno nachystal, bych měl večer co čísti a prozaicky tak zahnal starosti a deprese z tíživé finanční situace. Ať si má ten hnusný pracháč svoje tučné konta, honosné domy, rychlá auta, krásné ženy; já mám svoje kreslené časopisy - a kdo má víc?!
Dalším důvodem toho proč je Sin City tak skvělé, je atmosféra. Atmosféra je jakési zastřešení všeho, konečný produkt všech těch už tu zmiňovaných věcí i té jedné ke které se ještě dostaneme. Zlatý hřeb. Třešnička na dortu. Univerzální odpověď na všechno. Když se vás někdo zeptá, proč TAK milujete Sin City, klidně můžete odpovědět tímto jediným slovem. Atmosféra. Některé komiksy a knížky ji mají, některé ne; ale ty bez atmosféry se nikdy nemohou stát kultem.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
