Ponurá obálka dalšího dobrodružství sympatického kovboje v nás může vzbudit ty nejchmurnější obavy. Zlověstná čerň a ještě zlověstnější kukuč obávaného lovce lidí Elliota Belta nevěští na první pohled nic dobrého. Příběh samotný se však nenese vůbec v hororovém duchu, ba právě naopak, chystá svým věrným čtenářům znamenitou porci gagů, šprýmů a zajímavého děje, který jako obvykle končí šťastným rozuzlením, po němž Lucky Luke nostalgicky odjíždí v širou dál směrem k zapadajícímu slunci. Recenzi předcházejícího alba Máma Daltonová čtěte zde.
Pokračujeme v naší procházce po slavných kouscích a činech legendárních zlosynů, protivníků Rychlých šípů. Dlouhé Bidlo, Bohouš a Štětináč… Dnes o tom, jak postupně sehrávali stále menší roli, občas naznačili dobrý skutek a nakonec museli úplně, definitivně kapitulovat – zasloužil se o to tatínek Dlouhého Bidla, který Rychlošípákům poděkoval za záchranu svého syna…
Ta mýtická věta se ke mně donesla někdy v roce 1971. V hlavním městě prý existuje jakási Jungmannova ulice, a když v ní lidé pobudou dost dlouho, vystojí si frontu na Pifa. Komiksový zázrak, napěchovaný do plastového obalu, vyzbrojený Gadgetem neboli hračkou.
Začátek Flashe Gordona je v naprostém rozporu s vědeckými poznatky, jeho další pokračování se pak řídí pravidly, která Raymond vytvářel naprosto libovolně tak, jak to pro svůj příběh potřeboval. Z komiksu se tak stala fantazijní série, která neměla pražádný vztah k jakékoli realitě. Vznikla tak kupodivu jedna z nejkomplexnějších sérií: nebyla ovlivňována jen soudobými událostmi, které působily na všechny komiksy té doby, ale působily na ni i další vlivy, mnohem starší a mnohdy zcela neočekávané. Flashe Gordona můžeme analyzovat do stále větší a větší hloubky: ložisko je téměř nevyčerpatelné.
Cats jsou nejen muzikál či švédský pornografický časopis z dob mého mládí, díky přídomku Wild také jistý superhrdinský, mainstreamový tým. Formování jeho nového seskupení můžeme sledovat pomocí lží, vydírání, přestřelek a Alana Moora. Zároveň ale pozorujeme i původní skupinu – jak si poradí s návratem na domovskou planetu. O tom, že ne všude platí ono profláklé "všude dobře, doma nejlépe" nás přesvědčí intriky, atentáty a samozřejmě Alan Moore.
Latraviata, která vystupuje v příběhu Asterix a Latraviata, má s hrdinkou slavné opery Giuseppe Verdiho společné pouze jméno. Je to velká římská divadelní tragédka, kterou prefekt Bonusmalus přestrojil a nalíčil tak, aby se svým vzhledem takřka dokonale podobala Halabale, rodačce z Asterixovy vesnice, kterou čtenáři série o Asterixovi jistě dobře znají a která se šťastně provdala za junáka a krasavce Tragikomikse.
Návrat Flashe Gordona na Zemi vyvolal, jak se zdá, nový vývojový skok v tvorbě Alexe Raymonda. Kresba – s výjimkou posledního období, jak dále uvidíme – je stále stejně dokonalá, avšak objevují se v ní nové prvky: přibývá detailů a velkých obličejových detailů do té míry, že nakonec představují pětinu všech záběrů. K oživení děje však nijak nepřispívají.
John McCrea se na tomto světě vyskytl v severoirském hlavním městě Belfastu v roce 1966. Již od svého útlého dětství měl o své budoucnosti zcela jasno: chorobomyslně toužil po dráze komiksového kreslíře. To pochopitelně dělalo jeho rodičům velké starosti, jelikož jaké jiné zaměstnání více zapáchá zločinem, děvkami a vězením?
Pokračujeme v našem rozboru historie tří nenapravitelných zlobilů. Kdy, jak a proč se vlastně dali dohromady Dlouhé Bidlo, Bohouš a Štětináč, věční a věčně porážení nepřátelé Rychlých šípů? Ale vyskytovali se po boku Rychlošípáků pořád? A byli opravdu vždycky jenom poražení?
Spojíme-li svižný, akcí nadupaný scénář nabízející solidní příběh s propracovanou, groteskní kresbou, vyjde nám z toho komiks, který rozhodně stojí za to. Přidáme-li spoustu krve, vymazlených hlášek a absolutní neúctu ke klasickým superhrdinům, dostaneme sérii Hitman. A domícháme-li pár velmi atypických démonů a panenskou, avšak nadrženou, suspendovanou policajtku, máme tu její třetí české pokračování Zabijácké eso.
Čtěte také recenze knih Hitman a Místní hrdinové.
Styl Alexe Raymonda se pozoruhodným způsobem neustále vyvíjel. V prvních epizodách Flashe Gordona kreslil Raymond postavy a jejich pohyb a pokoušel se i o zkratkovitá vyjádření sice bezchybně, ale bez mimořádného nadání. Kreslil již tenkrát lépe než Lyman Young, který také měl co zlepšovat. Ovšem zvířata, zejména velcí netvoři, mu vycházela strnulá a (až na několik překvapivých výjimek) málo přesvědčivá; často připomínala nafukovací modely.
Jste komiksoví fanatici? Čtete vše komiksové, co se u nás vydává? Zajímá vás dění v americkém komiksu? Nečiní vám problém napsat článek, recenzi, profil? Pokud jste čtyřikrát odpověděli ano, pokračujte dále, následující řádky jsou určeny právě vám. Hledáme totiž nové redaktory.
Pokračujeme v našem rozboru historie slavné lumpen trojky. Kdy, jak a proč se vlastně dali dohromady Dlouhé Bidlo, Bohouš a Štětináč, věční a věčně porážení nepřátelé Rychlých šípů? Vystupovali vždy společně s Rychlošípáky? Byl Bidlo pořád vedoucím Bratrstva? A jak to bylo s Jeremiáškou?
Nakladatelství Egmont pokračuje v nastaveném rychlém tempu a vydává další díl Asterixových dobrodružství. Sešit s pořadovým číslem 28 (byť díky už dříve vydané třicet trojce Nebe mu padá na hlavu je již 29. v češtině) se jmenuje Asterix a Rahazáda; je to příjemná legrace, která pobaví, zároveň nijak nepřekvapí – v poslední době (bohužel) asterixovský standard…
Alexander Gillespie Raymond se narodil 2. října 1909 (nikoliv tedy roku 1911, jak se obvykle uvádí) v americkém New Rochelle (N.Y.) jako syn stavebního inženýra. Ten si povšimnul kreslířského nadání mladého Alexe, jež se projevilo už když mu bylo osm let, a neustále syna při kreslení povzbuzoval. „Povzbuzování mého otce přispělo nejvíce k mému úspěchu. Jedna stěna v jeho kanceláři ve Woolworth Building bylá celá pokryta mými kresbami. Večer se často opřel pohodlně do křesla a řekl: Nakresli mě.“
Hle udatného galského válečníka Asterixe! Toho, jenž se nebál postavit všemožným národům, pronárodům ani pirátům; toho, jenž překonával hory, moře i hoře, a jenž se nezastavil před atamany, Římany ani čímany. Jak se ale zachová náš udatný hrdina, když proti němu místo legionáře, vyzbrojeného sandály a mečem, stane – tak jako v albu Asterixův syn – mimino s povijanem a dudlíkem? Recenzi alba Asterix 26 – Asterixova Odyssea čtěte zde.
Kdy vznikla legendární zlodušská trojka, věčně porážení nepřátelé správňáků na entou Rychlých šípů? Jak a proč se vlastně dali dohromady Dlouhé Bidlo, Bohouš a Štětináč? Na tyto a další otázky odpovídá následující detektivní rozbor na pokračování.
Sen ve snu a znovu sen a znovu probuzení a nakonec návrat do snu, takový je onirický charakter závěrečné (ale nikoliv poslední!) epizody série Edena. Na konci předešlého příběhu Stel byly ze Stelova mozku vymazány veškeré vzpomínky, kromě jediné: musí začít usilovně pátrat po Ataně. V první polovině alba jsme proto svědky Stelova putování po podivné krajině, která snad je, snad není součástí původní rajské Edeny. Jeho putování sleduje bývalý Stelův přítel Trollopen, jehož psychiku beze zbytku ovládl Patern.
Joe Kubert se věnoval desítky let válečným komiksům. Nebylo to však jediné téma, jímž se zabýval v této žánrové oblasti. Podívejme se proto na postavu Tarzana, která inspirovala mnoho komiksových autorů a které Kubert věnoval nemalou řádku let své dlouhé kariéry; záměrně pomlčíme o příslušných filmech, televizních seriálech, apod.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
