Ta aktualita začínala nějak takhle: „Bez velkých fanfár a oslavných gest se koncem prázdnin objevilo i nové číslo fanzinu Sorrel.“ Takže: je čas na nějaké to oslavné gesto. Se zdviženým obočím a otázkou na rtech, ovšem…
Komiks jako názorná ukázka toho, na jakém principu funguje podnikání? To musí být asi pěkná nuda… Ovšem ne v případě, pokud se ho chopí osvědčená tvůrčí dvojice Goscinny & Uderzo a přetaví nezáživnou teorii do vysmáté podoby 21. pokračování Asterixových dobrodružství.
Tentokrát to s našimi přáteli Galy vypadá opravdu bledě. Panoramix není schopen vyrobit kouzelný nápoj a jeho přítel a lékař, druid Amnézix je také vyřazen ze hry. Náčelníka Majestatixe vyzve na souboj prořímský renegát Aplusbejestix, a pokud Majestatix prohraje, přijde o funkci náčelníka a obyvatelé Astérixovy vesnice o nezávislost.
Tak tu máme další postavu, která si dovolila vtrhnout do světa komiksu zasvěceného Spider-Manům, Batmanům a jiným superpostavám. I když, dnes komiks už neznamená jen svět přeplněný mutanty a návštěvníky z jiných planet. Je tu přeci vynikající Maus Arta Spigelmana, nebo Padoucnice, a právě vedle těchto knih se zařazuje Jimmy Corrigan.
U série „Asterixova dobrodružství“ jsme spíš zvyklí na to, že se naši hrdinové vydávají do cizích krajů, aby tam prožívali různá dobrodružství a tak nějak popři tom i poznávali jiné kultury a národy. V patnáctém díle (podle českého číslování) je to však naopak. Tentokrát přijíždějí hosté do malé galské vesničky, a to až z daleké Skandinávie. Leč nepředbíhejme.
Tentokrát nebudu dělat okolky a hned zkraje prozradím, že ďáblem je asyrský démon Pazuzu, kterého v pařížském podzemí uctívá fanatická sekta vedená Albertem, záhadným mužem v černých brýlích. Ten v první epizodě série předstíral, že chce Adéle pomoci, aby ji pak hanebně zradil. Uctívači Pazuzu usmrcují každého, kdo znesvětí posvátnou sošku asyrského démona, a také každého, kdo se jim staví na odpor. Jejich další obětí má být Adéla Blanc-Sec. Proč zrovna ona? ZDE čtěte více o prvním albu celé série
Jeden: náčelník Majestatix potřebuje do arvernských lázní na žlučníkovou dietu. Dva: Asterix a Obelix, kteří ho při tom doprovázejí. Vlastně tři: nezapomenout na Idefixe. A na jeden proslavený štít, na nějž si shodou okolností dělá zálusk cholerický římský imperátor…
V roce 1996, takřka třicet let poté, co se již třináctý díl Asterixových dobrodružství objevil v domovině malého velkého Gala, přišel s ním i jeho tuzemský vydavatel, Egmont ČR. Zpoždění samo o sobě svědčí výmluvně o stavu komiksu u nás – Asterixovi, který ostatně vycházel již kdysi v Sedmičce (a vychází dodnes ve více než čtyřiceti zemích světa) však léta uplynulá od jeho vzniku v ničem neubrala. Pln sil se tak může i v našich končinách vydat za dalším ze svých dobrodružství. A my s ním.
Mučení, věznění, rozpálené kleště a další donucovací prostředky jsou fajn. A tím zrovna nemyslím jen jistou speciální sexuální zálibu. Takové donucení vám může prokázat i jiné užitečné služby a smyslové zážitky. Tak například takový klystýr… ne, to sem teďka nebudeme… Takže jiný příklad? Asterix! Jo, to je ono! Násilné donucení vás může přinutit přečíst si znovu Asterixe. A jakou že vám to prokáže službu? Zjistíte, že věc, co jste dosud považovali za nic moc, se vám napodruhé už může docela líbit. Tak třeba klystýr…
Panoramix, který předvede svůj kouzelný nápoj na setkání Druidů, je zajat Góty. Tento lektvar totiž umožňuje i vetchým starcům trhat holýma rukama vzrostlé stromy. Tato zbraň se nesmí dostat Gótům do ruky. Asterix a Obelix mají být spasiteli. A taky že jsou…
Zkusil jsem to. Když jsem sedal k téhle recenzi, pustil jsem si pro správné naladění Peepsound, kompakt, který je součástí jedenadvacátého – „komiksvého“ – Živlu. Nepomohlo to. Ani rozverná hudební produkce dua Bruno Ferarri-Pilot Pirx nerozptýlila mé rozpaky ze zřejmě příliš dlouho a příliš nadějně očekávaného
bonbónku…
„Píše se rok 50 před Kristem. Celá Galie je okupována Římany... Celá Galie? Kdepak! Jedna vesnice, ve které sídlí neporazitelní Galové, nadále odolává uchvatiteli. A život legionářů v okolních posádkách a opevněných táborech není vůbec snadný ...“
Tak se mi pěkně upřímně podívejte do mojí virtuální zřítelnice a hezky popravdě odpovězte jakého komiksového hrdinu, který si tak nějak z rodičovského hlediska nejblíže tyká s Peklem, znáte. Hellboy? A přitom je ten bezrohej parchant tím, kdo do toho má nejmíň co mluvit. Pokud jde o záležitosti Pekla je totiž úplně out a tím pravým pro tenhle džob je jednoznačně Zplozenec. Spawn...
V této části recenzního (nebo spíš "profilovacího") maratónu si představíme třetí a čtvrté album série Sillage. Zápletka se nadále zamotává a atmosféra houstne, mnoho nebezpečí a překvapení ještě čeká naši statečnou Nāvis...
Profil prvních dvou dílů série Sillage si přečtěte ZDE.
Zpracovat komiks podle literární předlohy není, na rozdíl od filmu, praxe právě používaná. Scénáře ke komiksům vznikají v naprosté většině jako úplné originály – byť stříbrným plátnem silně inspirované. A přitom knihy ostrovního fenoména Terryho Prachetta ze série Úžasná Zeměplocha ke komiksovému ztvárnění vybízí stejně jako vnadná děva k chlípným choutkám. Tímto nelichotivým stavem se zřejmě nechal vyprovokovat Radek Sedlák, tvůrce komiksu Mort.
Na počátku byla dvě slova a ta slova byla u Durham Red a ta slova byla Durham Red. Co? Čemuž na tom nevěříte, malověrní? Tak poslyšte, co vám pravím. Nahlédněme spolu skrz nesčíslné eóny a éry času, skrz nesčetné epochy lidstva a pohleďme na tu, kterou jsme v tomto století znali jako Brite Red. Její život se svou délkou rovnal deseti tisícům lidských životů. Byla válečnicí, královnou, bohyní. Znala velkou lásku i bolest… a osamělost. Před mnoha věky byla svatou nazývanou Scarlet (Šarlat). A ještě před tím byla Durham Red. A tady to všechno začíná. Věk kdy… se zrodil anděl a země se zbarvila krví. Věk Durham Red a The Scarlet Cantos. Věk šarlatových zpěvů.
Jarmark nesmrtelných je první částí trilogie Nikopol, která vyšla ve francouzském nakladatelství Dargaud v roce 1980 pod názvem La Foire aux Immortels (Jarmark nesmrtelných). Třetí díl Froid Équateur (Chladný rovník) 1992 byl dokonce oceněn jako „Kniha roku“ ve Francii, a to jako vůbec první(!) komiks v historii jejího udělování...
Název, který by jaksi ani nepotřeboval dalších komentářů - člověk by snadno očekával patřičně tvrdou detektivku se zápletkou kolem snuffu, nějakých těch 8 mm v komiksové podobě. Ba ani stylově černobílá kresba na první pohled příliš nepřitáhne. Ale pozornejší pohled na levou nožku dámičky na přebalu a tu a tam se v zornici mihnuvší podhled nebo sympatický kresebný detailík už pozornost přilákají. Tak se nechte...
Nāvisino postavení v Armádě je velice specifické a to z mnoha důvodů. Abych však pořád nechodil kolem horké kaše a neskákal od jedné věci k jiné, proberme si radši jednotlivé díly série a doberme se tak všech informací v pořadí, v jakém je dostává nic netušící čtenář. Úvod do problematiky série Sillage si přečtěte ZDE.
Kurs pro muže aneb Jak se stát ženou (rozuměj dokonalým) – Lekce první: Pochopit, že fotbal je jenom hra a Ronaldo je kretén (500 hod.). Vyděšeni? Tak jen klid, o fotbal tu tentokrát (vím, je to podlé) nejde. Dnes bude řeč o jiných hráčích a jiném sportu. Sportu pro opravdové gentlemany a skutečné dámy. Sportu, v němž se zachraňují světy a za selhání se platí vlastní smrtí. Sportu těch nejpřísnějších pravidel, osobní statečnosti a vytříbené elegance - kolonizaci, dobývání, drancování a obrany Impéria. Sportu, pro který se hodí jen ti nejlepší z nejlepších. Nejznámější z nejznámějších. A jen proboha neříkejte, že takový fotbalisty neznáte. Protože to by vaše učitelka literatury nejspíš nemusela přežít. Takže se seznamte. Vaše „družstvo“ totiž právě nastupuje. Góóól…
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
