Horror, to je vždycky konfrontace s vlastním strachem – ulehčení od obav, které díky předestřenému příběhu můžu zažívat jen jako. Ne tak Steven. Ten, jehož děsilo už jen hrůzostrašné vyprávění, se náhle dostává do centra podivností a hrůz, které čekají na každé jeho slovo a každý jeho pohyb…
Třináct je prý nešťastné číslo. Ovšem jak pro koho. Pro muže, který má na levé klíční kosti vytetováno římské číslo XIII, to platí zcela určitě. Jeho život visí neustále na vlásku, stále se musí mít na pozoru, stále musí před něčím prchat, neustále mezi svými bližními probouzí nejen přátelství, ale i pocity odporu a nenávisti. Normální smrtelník by takový život asi dlouho nevydržel. Ale náš hrdina ano. Náš hrdina vydrží téměř vše, neboť je k tomu speciálně vycvičen. Je iniciativní, inteligentní, rychlý a obratný, umí nejen střílet, ale i lyžovat, milovat a řídit všechny možné dopravní prostředky. A k tomu je mužný a hezký!
Název nelže. A tak to má být. Název říká vše. A tak to je. U nás se o něm sice zas až tak neví (smutný znak doby), ale řekněte před Francouzem, že nevíte, kdo je Arzach, a on vás utluče vaší vlastní hlavou. Pro belgofrancouzskou comicsovou oblast totiž Arzach a jeho tvůrce Moebius znamená to samé, co pro nás Muriel a Kája Saudek. A možná, že ještě trochu víc. Protože Francouzi si svých autorů váží. Nejdůležitější francouzský comics všech dob (či aspoň posledního čtvrtstoletí) na vašem monitoru!
Konečně je to tady! Konečně filmová adaptace komiksu v němž nejde o vyhřezlá střeva, těžce depresivní a stísněnou atmosféru a hrdiny se stovkou jizev jak na těle tak i na duši. Nutno však poznamenat, že tento žánr se převádí na celuloid velmi, velmi a ještě jednou velmi obtížně. A právě taková klasika jakou je Asterix a Obelix si zasluhuje maximální péči. Nakolik se to povedlo režisérovi Claude Zidiovi, to je předmětem dohadů a všelijakých úvah.
Pětadvacáté album dnes již klasického fantasy hrdiny Thorgala otevírající už 1105 stránku jeho dobrodružství nás na celkových 346 obrázcích zavádí do prokletého království Zhar a jmenuje se Le Mal Bleu (Modrá nákaza).
Jan Fischer kreslil příběhy Rychlých šípů (dále jen RŠ) často na poslední chvíli – kromě RŠ měl ještě spoustu jiných zakázek. Na kvalitě kreseb to vůbec není poznat – ty jsou výborné, ale projevuje se to v některých drobnostech, které si Fischer nehlídal (např. jednou mají dveře kliku nalevo a v dalším obrázku napravo). Nepřesnosti se objevují i v příbězích dalších kreslířů – Václava Junka, Bohumíra Čermáka a Marko Čermáka. Nicméně bych rád podotknul, že tato různá opomenutí kreslířů kvalitu RŠ rozhodně nijak nesnižují. Číslování příběhů jsem převzal z nového kompletního vydání RŠ od nakladatelství Olympia. Dnes se zaměříme na chybičky v příbězích číslo 71 až 101.
Kde to sakra jsem? Kam jsem se to sakra zase dostal? Všude kolem jen liány a puch, v nádržích pomalu dochází benzín, a z okolní džungle se ozývají divné skřeky… Pušku z vody loví Jasoň a Drsoň, jen místo běloskvoucích ořů dřepí v sedlech motorek…
Nevíme o tom, ale je to tak. Spousta velkých osobností, které nám byly v dětství dávány za vzor, byla ve skutečnosti jako děti snůškou pěkných parchantů. Na což se někdy přišlo, a někdy ne. Comicsové postavy sice byly tomuto morálnímu problému až donedávna poměrně málo na ráně, ale jak říká pan Adolf: „Změna je život.“ A tak prvním idolem, který to odnesl, bude pro mnohé překvapivě sám „největší paranormální vyšetřovatel na světě“. Řekněme si to na rovinu, Hellboy byl jako malej… svině. Šokem rejete v zemi? OK, nevěřte všemu na první ránu. Pravda je taková, že… nedáte si kousek perníčku?
Pod touto položkou v programu comiCZconu se skrývalo jediné: namísto obtížného tahání informací z webů a auditorií se vydavatelé sešli pěkně pohromadě a na živo, takže meteorický roj otázek nakonec přeci jen poněkud osvítil temná zákoutí jejich tužeb a plánů pro rok 2003…
Blade je borec s velikým… B. Z upírů dokáže na denním světle utvořit jedinečnou česnekovou topinku a v přítmí temných stínů z nich pro změnu kuchtí špízy. Ačkoliv je sám upír, nemá ke svým o něco zákeřnějším kousavým a sacím kolegům nijaké slitování. Proč taky? Je to verbež! No, předpokládejme, že Bladea už znáte, tudíž mohu ukončit jeho stručnou charakteristiku a rovnou se mu podívat na zoubek. Nebo rovnou na dva, což mi přijde jako dobrý slovní šprým, neboť výstižně uvádí tento rentgen druhého dílu Bladea.
Kromě tvůrčího a debatního kvasu se stal comiCZcon 2003 dějištěm ještě jedné události: "zlatým hřebem" bohužel už večera se mělo stát vyhlašování letošních komiksových ocenění, a to zcela v nových domácích kategoriích. Samotné výherce už znáte z reportáže - zde najdete seznam nominovaných, včetně jejich bodových zisků...
Kdo kde byl a kdo kde nebyl, kdo kde s kým co dělal, jaké to kde bylo, a to i v zákulisí, a jak to tam vlastně všechno vypadalo, se můžete dozvědět nejen slovem, ale zejména obrazem, v této fotogalerii...
Jan Fischer kreslil příběhy Rychlých šípů (dále jen RŠ) často na poslední chvíli – kromě RŠ měl ještě spoustu jiných zakázek. Na kvalitě kreseb to vůbec není poznat – ty jsou výborné, ale projevuje se to v některých drobnostech, které si Fischer nehlídal (např. jednou mají dveře kliku nalevo a v dalším obrázku napravo). Nepřesnosti se objevují i v příbězích dalších kreslířů – Václava Junka, Bohumíra Čermáka a Marko Čermáka. Nicméně bych rád podotknul, že tato různá opomenutí kreslířů kvalitu RŠ rozhodně nijak nesnižují. Číslování příběhů jsem převzal z nového kompletního vydání RŠ od nakladatelství Olympia. Dnes se zaměříme na chybičky v příbězích číslo 34 až 69.
Psal se rok 2000 a slet komiksářů takhle: Comiczcon 2000. O dva roky později comXcon 2002 (plus přesun z Delty do Mlejna). A letos, 18. ledna 2003 comiCZcon. Doufejme, že tak už to zůstane – stejně jako rok před tím, i letos se jako myši do sýpky stáhli komiksáři do Mlejna…
Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a hned prozradím dvě veliká tajemství. Za prvé – Zelený Raoul je komiks. A za druhé – Zelený Raoul je dobrý komiks. Že jste to nevěděli? Jak byste také mohli, když to bylo tajemství!!! A důkaz podám na následujících řádcích formou důkladného statistického rozboru druhého souborného vydání tohoto… komiksu.
Recenzi prvního souboru Zeleného Raoula čtěte ZDE.
„Velkorysáprodukce kombinující akci, napínavý scénář, kvalitní design a brilantní hudbu Danny Elfmana.“
„Film s nesčíslněkrát zpracovanou osnovou je dost naivní a evropský, méně bezprostřední mentalita není ochotná podobné prostoduchosti přijímat.“
Jsou komiksy, které po přečtení odkládáte jako týden obnošené trenky, jsou jiné, k nimž se neustále vracíte a v mozku je máte zaryté hlouběji než krumpáč ve vaší tchyni. Konečně jsou i komiksy, na které byste zhnusením nejraději úplně zapomněli, ovšem na druhou stranu je vám jasné, že jejich morální poselství je natolik zavazující, že to prostě nepůjde. A je to právě poslední uvedený typ, který vás zaručeně nejsilněji uvaří – Hard Boiled!
S razancí adekvátní množství důkazů jsem si dovolil odpovědět na pochyby skryté v názvu právě probíhající výstavy Český komiks (?) a výtvarné umění. Expozici stejně problematickou jako potřebnou hostí až do 2. února České muzeum výtvarných umění v pražské Husově ulici. Nežli vstoupíte do jejích sálů, nabízím Vám malé entrée…
Co naplat, musíme trochu ze široka, protože za kreslenými příběhy shrnutými do Velké knihy komiksů z časopisu Ohníček se skrývá překvapivě souvislý příběh. Není sice jasné, zda si to uvědomovali v BB Artu, když vynechali např. Seka a Zulu, Mořské vlky a ďábelského doktora QQ či Otazníky detektiva Štiky a pro listopadové vydání vybrali pouze „pilotní“ produkci z let 1970-76. Každopádně ale platí, že černobílé komiksy Rex Star (16 dílů), Desetioký (14), Kraken (6), 10.000 mil na vzdorujících strojích (19), Profesor Dugan (52) a Pavouk Nephila (46) spojuje dramatická dějová linka.
Jan Fischer kreslil příběhy Rychlých šípů (dále jen RŠ) často na poslední chvíli – kromě RŠ měl ještě spoustu jiných zakázek. Na kvalitě kreseb to vůbec není poznat – ty jsou výborné, ale projevuje se to v některých drobnostech, které si Fischer nehlídal (např. jednou mají dveře kliku nalevo a v dalším obrázku napravo). Nepřesnosti se objevují i v příbězích dalších kreslířů – Václava Junka, Bohumíra Čermáka a Marko Čermáka. Nicméně bych rád podotknul, že tato různá opomenutí kreslířů kvalitu RŠ rozhodně nijak nesnižují. Číslování příběhů jsem převzal z nového kompletního vydání RŠ od nakladatelství Olympia. Dnes se zaměříme na chybičky v příbězích číslo 15 až 33.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
