Na začátek této recenze se Vás zeptám, zdali Vám chutnala první cigareta a zdali jste jí vykouřili až do konce…? No já si myslím, že nechutnala, a také, že Vám bylo hodně blbě a možná, že jste i vyzvraceli kaviár, co jste na párty ukradli svému otci, když si zrovna ve chvíli volna četl nějaký sexy komiks… Mě nechutnalo první žváro stejně jako Vám, a totéž se dá říct o Alvinu Norgem. Ale cigára se stejně tak nějak pomaloučku vnutí, tak proč ne on?
Přichází k nám další díl populární francouské vesmírné série. Vrací se
šarmantní Nāvis i Meteor, mohutný komplex tisíce vesmírných lodí.
Navíc se naplňují předpovědi odborníků. Podle nich měl hyperaktivní
scénárista Jean-David Morvan přitlačit v následujících dílech na pilu
a příběhy měly být syrovější a tvrdší. Oproti druhému dílu se to
vyplnilo stoprocentně...
Čím starší číslo, tím vyšší sběratelská hodnota. To je stará, známá pravda o „sešitech z knihovničky Čtyřlístku“, kterou jsme v dobách našeho dětství ctili nade všechno. Od stovky nahoru nic moc, šedesátky a sedmdesátky celkem solidní, pod třicetdevět ceněná sběratelská záležitost a Prvních nečíslovaných dvanáct? Málokdo je vůbec četl, sotvakdo uměl vyjmenovat jejich názvy a majitel alespoň jednoho z nich byl bez váhání zvolen předsedou třídní samosprávy. Všechny pěkně pohromadě vydalo nakladatelství Čtyřlístek loni před Vánocemi.
Čekali jsme na ní. Chtěli od ní zázraky. Chtěli, aby spasila naše duše a dala nám něco, co jsme dosud jen marně hledali. Její legenda rostla a s ní i naše očekávání. Co lze čekat od kultu? Co lze čekat od Vrány? Bude to zklamání? Bude to extáze? Bude to šílenství? Mé jméno je Láska a budu vám vyprávět jeden příběh. Není moc veselý, právě naopak, takže si pozveme i sestřičku Smrt. Ten příběh je o mně, jedné dívce a Erikovi… a Vráně. Navíc vám mohu slíbit jen jedinou věc. Bude to bolet… Takže, kdo má koule, tak se mnou. Ostatní necháme zemřít. Let´s go! Více o Vráně:soutěž, Vrána – legenda, kult, mýtus, mytologie, fenomén…
Pixy Maxe Anderssona byl skutečnou bombou na tuzemském trhu; parní válec, který zvalchoval dosud krotké vlny domácího comicsu; byl to první skutečný undergroundový comics (tedy comix) u nás. Zahnízdil se v mnoha myslích. A ty se teď konečně dočkaly nášupu. Další várka Maxovy ojedinělé bizarní nápaditosti je totiž konečně tu. Tentokrát ještě masivnější než dřív a až po okraj narvaná takřka vším, co kromě Pixyho dodnes stvořil. Je to skutečný Kontejner. Myslíte, že stojí za to si ho zasunout do jaderných pecí vašich srdcí? Tak pojďte za mnou pokud se nebojíte… A nebo bojíte?
Avizované dvouměsíční čekání se téměř nedalo vydržet. V mé hlavě se rodilo tisíce otázek, které posléze zase skomíraly, když jsem je nedokázal nakrmit odpověďmi. Jaká bude nová Crew? Bude opravdu (konečně) vycházet pravidelně? Opravdu nám naservírují takovou nálož skvělých comicsů? Zlepší se přece jenom pokulhávající grafika a korektury?
Jednou z vlajkovích lodí evropského comicsu je bezpochyby Asterix, stvořený nezapomenutelným francouzským tandemem Goscinny-Uderzo. Comics, který si vydobyl slávu a proslulost téměř po celém světě (vychází ve více než čtyřiceti zemích), o jehož úspěšnosti svědčí nejen animované filmy na motivy comicsových sešitů, ale dokonce i dva celovečerní hrané filmy s hvězdným obsazením. A asi nejlepším důkaz Asterixovy slávy jsou plastové asterixovské postavičky v kinder vejcích :)
Harrison Banks (ten pravý Banks, bohužel ne jeho dvojník) je ve vězení a není to jen tak ledajaké vězení. Je to káznice, kde je téměř vše zakázáno, kde vězni nesmějí ani mluvit mezi sebou. Je to káznice, která leží kdesi v arktické pustině, přesto, že se na zadní straně obálky mluví o Antarktidě; jenomže jsem nikdy neslyšel, že by v Antarktidě žili lední medvědi. No a v takovém vězení se odehrává většina děje třetího alba série „Golden City“.
Seznámit se s Banksem a dopátrat, proč se ocitnul v polárním žaláři, můžete v recensích prvního a druhého dílu.
Již dvacátý druhý u nás vydaný díl příhod a dobrodružství oblíbeného galského válečníka Asterixe nás opět na začátku zavede do chronicky známého prostředí: malé vesničky na pobřeží, jako poslední vzdorující náporu římských okupantů. Jeden z dalších Caesarových lstivýchch pokusů o získání území je nosným příběhem z hlavy nevyčerpatelného mága, dnes již zesnulého René Goscinnyho.
„Lásko, bože, lásko, kde ťa trollé berú, na horách nerosteš...“ S písní na rtech a kyjem v ruce vstupuje na naši scénu – paprlapá! – udatný Tetraam, největší z trollích válečníků a spasitel svého lidu, pro něhož jsou lidské lebky co kokosové ořechy – jenjen čekají k rozloupnutí. A za ním Waha, jeho neméně statečná rusovlasá adoptivní dcerka: „Byla jedna trollka malá, v pralese jak-jak-jak živa nebylá…“
Začíná to celkem nevinně. Inženýr Barnier provádí poslední úpravy na přibližovadle (v originálu „câbleur“) nejnovější, vpravdě revoluční koncepce. Zbývá jen ozářit stroj proudem chromočástic s dvojí polarizací. Zde je ale kámen úrazu. Částice vstupují do rezonance se zaměřovacím čidlem a krásné přibližovadlo bere za své! Dvě první stránky představují grafickou hříčku, mystifikaci, kterou Moebius nakreslil pro své potěšení někdy v polovině sedmdesátých let dvacátého století, načež ji založil do zásuvky a zapomněl na ni. Jenže Jean-Pierre Dionnet, v té době šéfredaktor časopisu Métal Hurlant, měl ve zvyku Moebia navštěvovat a přehrabovat se mu v zásuvkách…
Bejt v Japonsku školačkou bych nechtěl. Kromě opruzu s učiteli má totiž každá japonská škola ještě suterén, a tam vždycky nějaká ta chapadla, dychtící rozšířit takové školačce její sexuální obzory. A když už (nedejbože) není suterén, tak se stejně alespoň obden objeví nějaký špatně vyventilovaný grázl, skupina grázlů, démon, skupina démonů, chapadlovitá kytka, skupina… atd. atd. atd. Ale najdou se i příjemnější věci: trapasy se spolužáky, trapasy se spolužáky a líbáním, trapasy se spolužáky a, hmm, romantikou??? Pravdou je, že Japonci dokáží být romantičtí i při tvrdém pornu. A to je jen jeden z rozporů, kterými může být v erotické manze nepřipravený Evropan poněkud šokován. Takže… co je to vlastně hentai?
ZDRAVSTVUJTE TOVARIŠČI, AŤ ŽIJE SOVÉTSKÝ SVAZ a proletáři všech zemí, a ať žijí také dobří a řádně prověření čtenáři komikových příběhů, kteří vědí,že jedině příběhy o pracovitých komsomolcích, o naší komunistické straně a o míru na celém světě (pod rudou vlajkou) jsou ty pravé „STORY“, které nás můžou zcela naplnit uspokojením a blahem… Já, jakožto předseda komiksového předsednictva při ÚV a vůbec oddaný soudruh, Vám sděluji, že třetí díl VLADA s velice provokativní podnázvem „Rudá zóna“ není pro naší vlast absolutně přijatelný, ba právě naopak, a tímto jej dávám, zcela logicky, na seznam zakázaných a pobuřujících knih…
Proč ten ruský úvod? Dozvítě se v recensích prvního a druhého dílu série.
Když už jsme u toho Van Hamma. Toho, který to loni Mot. Toho, kdož má na svědomí Thorgala, Třináctku, Šinkla a mnohé další. Toho, jemuž i u nás (!!) už pár pěkných titulů vyšlo. No tak co to teď zkusit s dalším z řady jeho kultovních hrdinů, Largo Winchem (pozn. 1)? Konkrétně s dvojící na sebe přímo navazujících alb 9 – Voir Venise… (Vidět Benátky…) a 10 - … et mourir (… a zemřít).
Jediný dochovaný antický román Lucia Apuleia Proměny z poloviny 2. století sice obsahuje perly jako mýtus o lásce Eróta a Psýché, první verzi pohádky o Popelce či popis mystérií bohyně Isis, avšak arcimistr erotické kresby Milo Manara (58) pro komiksovou adaptaci vyzobnul pouze ukryté pornodetaily...
Horor jako vystřižený z učebnic Georga Romera a Cliva Barkera, akční a přímočarý příběh nechávající stydnout krev v žilách. Počin začínajícího nakladatelství, držící se přesto několik týdnů v čele žebříčků prodejnosti ve Spojených státech. Z počátku velmi dobře se rozjíždějící, ke konci strhující a šokující děj. Novátorská kresba a originální námět. Komiks, který loni hýbal celou Amerikou. Hrůzostrašná atmosféra, nezvyklý formát a již připravované filmové zpracování. To vše se dá bez dechu říci o upírském thrilleru 30 days of night (30 dní dlouhá noc).
Má-li která země naléhavou potřebu undergroundového, dehonestujícího a mýty bořícího komiksu, pak je to nepochybně sterilní sanatorium pro duše zmučené 20. stoletím, neboli Švýcarská konfederace. Po návštěvě v knihkupectvích v Lucernu, Ženevě a jinde musíme sice konstatovat, že k mání jsou především mainstreamové frankofonní kousky, mezi nimi však vykoukla dvě atypická díla: gymnazisty zkomiksovaný Soudce a jeho kat Friedricha Dürrenmatta (1921-1990) a Hádanka v bílé z dílny exspolužáků z curyšské architektury, kreslíře Matthiase Gnehma (32) a scénáristy s příznačným jménem Francis Rivolta (30).
Pokud bychom použili to staré rigidní dělení na brak (kam je pravidelně řazena i erotika), komerci a umění, toto dílo by, pro někoho snad trochu překvapivě, nejspíš skončilo v šupleti s nápisem Národní galerie. Protože je ale toto dělení už dávno mrtvé a v ledovci s nadměrně vybavenými dinosaury (odkud už doufáme nikdy nevyleze), můžeme tu s přehledem prohlásit toto. Když se spojí dva nadupaní legendární comicsoví tvůrci (Moebius, Jodorowsky) s chtíčem, poetikou a evropskou zálibou v intelektuálně-experimentálním laškování, může z toho vzniknout i něco opravdu „vysokého“. A nebo snad ne? Kupředu třetí…
Takže dokončení u nás vycházející crwácké série oblíbeného stěnolezce je tu. Na mušku si beru zbývajících 8 čísel, která u nás samostatně vyšla v roce 2000 a 2001...
Abych pravdu řekl, trochu jsem si celou sérii crwavých Spidermanů tématicky rozdělil. Takže nejdříve díly 1 až 7, a až poté 8 až 17. Čísla 12 a 14 budou zrencezovány samy o sobě, protože se jedná o speciály: ponuré Masky (č. 12) a X- men (č. 14). Takže: při frekvenci, s jakou se na nás Spidey vrhá, zaslouží si, abychom se zas jednou vrhli na něj…
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
